Tento výstižný citát se přisuzuje manželce amerického prezidenta Rosalynn Carterové, která spolupracovala na programu pro duševně nemocné a v závěru svého života byla přijata do domácí hospicové péče.

V České republice jsou až dva miliony lidí různě zapojených do péče o své blízké. Nejčastěji proto, že jim do života vstoupila nehoda, nemoc, vysoký věk nebo se jim narodilo postižené dítě. Většinu pečujících tvoří ženy, a čím je péče náročnější, tím jejich podíl vzrůstá. Vyplývá to z průzkumu provedeného v roce 2018, který zpracoval tzv. Fond dalšího vzdělávání pro Ministerstvo práce a sociálních věcí (více informací na webu www.nepe.cz).

Přibližně u poloviny těchto lidí dochází k významnému ovlivnění jejich mimo-pečovatelského života. Výzkum ukazuje, že při péči o člověka se zdravotním postižením si jen každý druhý udrží své zaměstnání a v případě péče o seniora 20 % práci rovnou opouští. Na počátku obvykle dochází ke zhoršení finanční situace pečující rodiny (80 % domácností vychází s celkovým měsíčním příjmem jen s obtížemi). Mezi další nejčastější negativní dopady patří zhoršení fyzického zdraví, psychické vyčerpání a utlumení společenského života (ztráta volného času, omezení koníčků, pozitivních vztahů a příležitostí k odpočinku). Nejvíce ohrožení jsou pak ti pečující, kteří se starají intenzivně, mnoho let, kteří se vzdají zaměstnání a jsou na tuto starost sami.

Kdo poradí, kde hledat pomoc?

Výzkum bohužel ukázal na fatální neinformovanost pečujících o jejich právech a o tom, kde všude mohou hledat pomoc. Existují sice místa, která nabízí poradenství v péči o závislou osobu, ale poradenství, která cílí na neformální pečující, jsou vzácná. Přitom pojmenování a pokrytí potřeb pečujícího je klíčem k tomu, aby se nemusel potýkat s přetížením, depresemi, nebo dokonce od péče neupustil. Pokud je on sám spokojený a v pohodě, jeho péče o blízkého může být ve výsledku snazší i kvalitnější. Takový příklad je pak povzbuzením pro další pečující začátečníky a pro jejich případné rozhodnutí starat se o svého blízkého doma.

Mezi nejznámější projekty, které se snaží poskytovat poradenskou službu neformálním pečujícím, patří „Pečuj doma“ Diakonie Českobratrské církve evangelické. Poradenská centra existují také při některých oblastních Charitách a tzv. místních skupinách obcí a měst. Pečujícím umí pomoci také některá pracoviště zaměřená na konkrétní typ onemocnění nebo v případě malých dětí terénní sociální služby rané péče, které se poskytují dětem se zdravotním postižením od narození do sedmi let věku.

Tato centra však zdaleka nepokrývají celé území České republiky. Prostředky na svou práci získávají složitě, a to nejčastěji z programů Evropského sociálního fondu. Navzdory úsilí jejich pracovníků o nich pečující často nevědí. V tomto směru by mohli svým blízkým nebo pacientům výrazně pomoci zejména praktičtí lékaři, starostové, ale také kněží a členové farních rad nebo sociální pracovníci v nemocnicích, a to tím, že jim o jejich existenci povědí a dají na ně kontakt.