Příběh o chudákovi Lazarovi z Lukášova evangelia je známý. U vrat domu boháče lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Pro jiného Lazara, o němž teď budu vyprávět, je takové strádání už minulostí. Jeho zubožené tělo proměnila pec krematoria v hromádku popela, který byl pak rozvátý větrem bůhví kam. Tento chudák, Lazar, sedával denně v chrámu v poslední lavici. Zvlášť v zimě, když venkovní teplota klesala pod nulu, se radoval, že si alespoň trochu zahřeje své promrzlé údy. Byl to jeho kostel plný vzpomínek. Zde byl…