Říkejme tomu člověku jakkoliv, ale úplně nejlepší bude, když mu dáme svoje vlastní jméno. Já mu tedy budu říkat Aleš... Tak tedy: Aleš stojí v dlouhé, předlouhé frontě, ještě delší, než jaké bývaly za bolševika na banány. V tomhle zástupu stojí úplně každý, staří, ale i mladí, lidi různých názorů, kultur, ti úspěšní i ti z okrajů společnosti a světa. Je jasné, že tady bývalé zásluhy neplatí: kdo přišel dřív, ten se dostane dřív na řadu. Chvílemi se fronta přece jen pohne a lidi udělají dva tři drobné krůčky, ale většinou zástup stojí. Kdyby kolem lezl hlemýžď, byl by dávno v trapu.Trvá to…