Pátek před Květnou nedělí. U biskupské rezidence v Litoměřicích zastavuje automobil a z něj vystupuje krajský církevní tajemník – navzdory tomu, že je teprve poledne, už opilý. Dožaduje se okamžité audience u biskupa a kardinála Štěpána Trochty. Na nemocného, téměř sedmdesátiletého muže poznamenaného dvojím krutým vězněním a momentálně z nařízení lékařů upoutaného na lůžko, pak několik hodin křičí, vyhrožuje mu a nadává, než se konečně večer nechá odvézt domů. Kardinála Trochtu na druhý den, 6. dubna 1974, naleznou jeho spolupracovníci v agónii a odpoledne pak v litoměřické nemocnici na následky rozsáhlé mozkové mrtvice umírá. Jeho pohřbu se o několik dní později účastní také krakovský arcibiskup a kardinál Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II., který Trochtu v projevu nad rakví označuje za mučedníka.

„Kardinál Trochta je pro mě gigantická postava a hrdina. Považuji za požehnání, že do služby nastupuji v době, kdy si připomínáme padesáté výročí jeho úmrtí,“ říká nově vysvěcený litoměřický biskup Stanislav Přibyl a pokračuje: „Z okna pracovny vidím na Terezín, na jedno z míst, kde Trochta prožil mnoho utrpení. To ho vůbec provázelo po značnou část života. Když si pomyslím, že se ve 42 letech stal biskupem v Litoměřicích a už měl za sebou několikaletou krutou zkušenost koncentračních táborů, jde mi mráz po zádech. Byl biskupem několik málo let a opět se dostal do krutých životních podmínek – do komunistického vězení. Po propuštění zůstával stále pod dohledem jak v internaci, tak na svobodě. Přesto si zachoval víru a vnitřní svobodu po celý svůj život.“

Vězeň, biskup, dělník a kardinál

Štěpán Trochta, rodák z valašské vesnice Francova Lhota, se v mládí rozhodl pro kněžství a navzdory problémům, s nimiž se musel potýkat (o otce přišel již v dětství, a když jeho matka onemocněla, stal se jako nejstarší potomek živitelem rodiny, takže nemohl odmaturovat) k němu nakonec našel cestu: na podzim roku 1923 odcestoval na sever Itálie a vstoupil do salesiánského noviciátu jako jeden z prvních členů kongregace z naší vlasti. Významně se podílel na příchodu salesiánů do Československa, nejprve do Fryštáku na Zlínsku. O pár let později, poté, co dokončil doktorská studia v Turíně, budoval domy pro spolubratry a jejich chovance v Ostravě, Praze a Pardubicích. Horlivost nejen v práci s mládeží a také podpora odboje ho dostaly do centra pozornosti nacistů, kteří jej krátce po atentátu na Heydricha zatkli. Prošel Terezínem, Mauthausenem a Dachau, kde ho spolu s ostatními osvobodila americká armáda.

O dva roky později, v září 1947, je jmenován litoměřickým biskupem a pouští se do práce v diecézi, která jen krátce předtím přišla o významnou část svého obyvatelstva, tu německy mluvící. Ani s oceněními prezidenta republiky a jako spoluvězeň některých komunistických mocipánů ale po únoru 1948 nemá na růžích ustláno: coby mluvčí biskupů při jednáních s novou vládou se znovu dostává do hledáčku, nadále se staví proti bezpráví režimu. Podobně jako ostatní biskupové je držen v internaci, roku 1954 je navíc odsouzen na 25 let vězení pro údajnou velezradu. „K tomu se ani Němci nesnížili,“ popisuje poměry v komunistických žalářích. Po propuštění roku 1960 tento nyní 55letý muž s podlomeným zdravím pracuje dva roky jako pomocný dělník, poté se z něj stává důchodce. Až v roce 1968 se znovu ujímá duchovní správy diecéze a papež Pavel VI. ho jmenuje kardinálem – nejprve in pectore, tajně, ale roku 1973 bylo jmenování zveřejněno. A normalizační režim se o něj znovu začíná zajímat…

Texty následující dvoustrany ale nemají jen připomínat jeho utrpení a mučednickou smrt. Chtějí vedle toho upozornit, že jeho odkaz nadále žije v jeho rodišti a zdejší muzeum funguje jako místo četných evangelizačních akcí. Také salesiánská provincie vzpomíná na jednoho ze svých zakladatelů – k letošnímu výročí mimo jiné připravila akce nebo inspirace pro hlubší poznání Trochtova života. Jejich přehled najdete na webové stránce www.sdb.cz/trochta. A na svého biskupa nezapomínají ani v jeho působišti na severu Čech. „S takovým biskupem v zádech se totiž ve své službě cítím naprosto bezpečně,“ dodává biskup Stanislav Přibyl.

Jak kardinál Trochta zachránil vietnamské salesiány

Autorem následující vzpomínky je vietnamský provinciál John Nguyen Van Ty SDB: „Na začátku 70. let jsem studoval v Římě. Jednou nás navštívil Trochta a při konferenci, kterou měl, vyprávěl i o tom, jak komunisté v 50. letech naložili s řeholníky. Když jsem se vrátil zpět do Vietnamu, komunisté v roce 1975 obsadili i jižní Vietnam. Hlavní představený Don Luigi Ricceri mě jmenoval provinciálem se všemi fakultami (zvláštní povolení pro mimořádné situace útlaku církve – pozn. red.). Začal jsem přemýšlet, co dělat, a tu jsem si vzpomněl na Trochtovo vyprávění. S myšlenkou,

že komunisté určitě všechny cizince-misionáře vyhostí, jsem jmenoval řediteli komunit Vietnamce. Měli jsme školy, proto jsem se domluvil s biskupy – a salesiáni tam, kde měli školy, tak je předali farnostem a nastěhovali se na fary. Komunisté do dvou let skutečně vyhnali všechny cizince, obsadili církevní školy a zabraly všechny kláštery a řeholní domy, jen fary a farnosti nechali. Ostatní řeholníci byli zmateni a rozprášeni, salesiáni ale díky donu Trochtovi ne, a přežili.“ (Z archivu české provincie salesiánů)