Právě před třiceti lety podpořila Arcidiecézní charita Praha díky spolupráci s nenápadnou indickou řeholnicí Marií Goretti první stovku dětí ze slumů v Kalkatě. Nikdo z organizátorů této pomoci si tehdy ani v nejmenším nepředstavoval, že by se ta kapka soucitu s dětmi v daleké Indii mohla rozrůst do současných rozměrů a do činnosti hned v několika zemích světa. Na začátku 90. let se totiž podpora chudším zemím omezovala na humanitární pomoc formou vyslání kamionu oděvů či potravin.

„Když u nás tato úplně nová podoba dlouhodobé a systematické rozvojové pomoci začínala, moc jsme nevěřili, že by na ni lidé reagovali v takovém rozsahu. Kolegyně, která se tímto způsobem podpory odborně zabývala, tehdy tipovala, že zájem a ochota finančně pomáhat dětem v dalekých zemích se studiem se zastaví asi tak u dvou tisíc dětí. Je neuvěřitelné se po letech dozvídat, že v případě Adopce na dálku hovoříme o osmnáctinásobku,“ vzpomíná pro KT Pavel Nováček z Katedry rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Adopci na dálku považuje za trvale úspěšnou a efektivní cestu, jak lze svou podporu lidem skutečně doručit. „Velmi se mi líbí, že jednotlivé příspěvky nacházejí své konkrétní příjemce a ty peníze se prakticky nedají zneužít,“ zdůrazňuje Nováček. Je to díky partnerským organizacím v cílových zemích, inspekčnímu dohledu i zpětné vazbě dárcům prostřednictvím dopisů.

„Je proto naprosto jasné, že peníze putují tam, kam je dárce posílá,“ potvrzuje Jarmila Lomozová, která stála v čele tohoto projektu mezi roky 2003 a 2011. „Adresnost podpory je doposud nejlepším způsobem, jak dárci přiblížit i dopad jeho pomoci. Informujeme pravidelně i prostřednictvím Katolického týdeníku. Příjemce finančních darů vedeme k aktivitě a podporou vzdělání snižujeme jeho závislost na jakékoliv pomoci v budoucnosti,“ vyzdvihuje Lomozová.

Celé město vzdělaných

Pražská arcidiecézní Charita odhaduje, že adoptované děti odeslaly za tři dekády dárcům více než půl milionu dopisů, ve kterých jim popisují svůj život, a hlavně studia. Prakticky jedno české okresní město by naplnily jen děti, které už své vzdělání úspěšně zakončily. Databáze „adoptovaných“ dětí dnes v charitním archivu zabírá osmdesátku šanonů.

V průběhu času se Charita začala věnovat také rozvojové pomoci, kterou adresuje celým komunitám, kde adoptované děti žijí. Podporuje tamní drobné podnikání nebo rozvoj infrastruktury. „Je to tak dobře. Nejde totiž jen o pomoc konkrétním dětem, mohlo by to budit i závist a animozitu. Je proto velmi dobré, když takový projekt kromě nové generace dětí rozvíjí i místní komunitu jako celek. Držím Adopci na dálku palce, sám jsem dvacet let měl adoptované dítě,“ uzavírá Pavel Nováček.

• Pokud bychom chtěli všechny „adoptované“ děti vzít na výlet, museli bychom objednat 660 autobusů. Kolona by byla dlouhá deset kilometrů.
• Koncert, na kterém by každé „adoptované“ dítě zazpívalo dvouminutovou písničku, by trval nepřetržitě dnem i nocí 1,5 měsíce.
• Kdybychom chtěli dát každému „adoptovanému“ dítěti tabulku čokolády, vážil by tento nepatrný dárek víc než 3,5 tuny.