Starý zákon pokládá smrt za „antropologickou konstantu“. Významný proud židovského myšlení chápe smrt jako součást přirozeného řádu stvoření, koloběhu přírody, bez něhož by neexistoval nový život. Další linií v starozákonním přístupu je pohled na smrt v souvislosti s hříchem a neposlušností vůči Bohu. V návaznosti na představy okolních národů, zejména starověké Mezopotámie a Kenaanu, se v myšlenkovém světě Izraele objevuje idea podsvětí, kam odchází část člověka označovaná jako „nefeš“ (duše). Je to místo, odkud není návratu, místo ticha, temnoty a zapomnění, kde mrtví „přežívají“ jako…