Na svátek sv. Václava, patrona českých zemí, skončila na Slovensku volební kampaň před předčasnými parlamentními volbami. Jaká byla? Především velmi dlouhá. Trvala devět měsíců, takže byla nesmírně vyčerpávající nejen pro samotné politiky, kteří se snažili oslovit a zaujmout voliče, ale i pro obyčejné lidi. Občané byli zahlceni a konfrontováni s množstvím nabídek, které se na ně valily od 25 politických stran a koalic, ucházejících se o jejich důvěru.

Zpočátku byla kampaň spíše nudná, v prvních týdnech a měsících se hlavním tématem stali medvědi. Pak se přiostřila a každý soudný člověk zpozorněl. Ne však, že by se na přetřes dostaly zásadní problémy, které trápí slovenskou společnost. O těch v celé kampani nepadlo prakticky ani slovo. Zato se opět vášnivě a především nenávistně začalo mluvit o migrantech. Nikoliv o lidech se jménem, tváří a lidskou důstojností, kteří museli odejít ze své vlasti, opustit svůj domov a blízké. Řeč se vedla o číslech. O nich, migrantech, a ty na křesťanském Slovensku přece nechceme. Přitom je zřejmé, že u nás ani zůstat nechtějí, naší zemí jen procházejí a směřují do západní Evropy.

Vulgární a nenávistná kampaň

Ve společnosti značně rezonovala i rétorika nejhlasitěji křičících politických stran, která zpochybňovala základní prozápadní orientaci Slovenska. Neštítila se obdivovat agresora z Východu a vysílat mu signály o eventuálně možné „spolupráci“. Předvolební kampaň postupně gradovala a vyvrcholila skutečně velmi nedůstojným způsobem: fyzickým konfl iktem, přesněji bitkou mezi bývalým premiérem a bývalým několikanásobným ministrem vnitra, což zaznamenaly kamery. A bývalý trojnásobný (a při pohledu na volební výsledky pravděpodobný budoucí) premiér to lakonicky okomentoval: „Dostal, pro co si přišel.“

Celá kampaň byla bohužel prosáknutá vulgárností, nenávistí k politickým oponentům a násilím. Vyhraňování a až zlověstné pohrdání lidmi s odlišnou sexuální, náboženskou či hodnotovou orientací nápadně připomínalo praktiky ze třicátých let minulého století.

Tato atmosféra se samozřejmě stala součástí života běžných lidí i celé společnosti. Zarážející je, kolik nenávisti a primitivních útoků přicházelo i od představitelů stran, které se hrdě odvolávají na cyrilometodějskou tradici a křesťanské hodnoty. O čem to svědčí? Zřejmě o tom, že svou víru buď neberou dost vážně, nebo ji dostatečně neznají. Anebo – a to je nejhorší – ji zneužívají k dosahování vlastních cílů a politických zájmů, které nemají s křesťanstvím nic společného.

Právě naopak. Jan Pavel II. připomíná, že „člověk je základní cestou, po níž církev jde“. Každý člověk bez rozdílu. Nejen „náš“ člověk. My, bohužel, nedokážeme vnímat politického oponenta jako toho, kdo má svou důstojnost, kdo je stejně Božím dítětem jako já a zaslouží si mou úctu a respekt i tehdy, když se s ním v hodnotách a názorech rozcházím. Zapomínáme, že všichni jsme si navzájem bratry a sestrami, jak to často uvádí i papež František – fratelli tutti.

Najít cestu ke druhému

Na Slovensku jsme dnes svědky rozdělené, zradikalizované a značně zdevastované společnosti. Místo aby sloužili lidem, politici zneužívají ty nejnižší pudy ve společnosti ve svůj stranický prospěch. Chybějí nám skuteční státníci, nahradili je populisté, kteří se lidem podbízejí. Vytratil se smysl pro společné dobro, nejsme schopni skutečné dlouhodobé solidarity a zaměřili jsme se jen na sebe a individuální dobro. Představitelé jednotlivých táborů, konzervativci, liberálové, ale i ti, kteří se označují za umírněné, se zabarikádovali ve svých pozicích a vedou zákopovou válku. Nejsou schopni vést dialog nebo o něj jednoduše nestojí.

Jaké je východisko z tohoto marasmu? Především se musíme postavit na stranu svobody. Nevyhnutelně si musíme najít cestu jedni k druhým, navzájem spolu mluvit a především více naslouchat. V žádném případě nesmíme rezignovat na slušnost a společné dobro. Jako křesťané máme být ve společnosti kvasem. Každého člověka bez rozdílu vyznání, hodnot, ke kterým se hlásí, barvy pleti, sexuální, národnostní či etnické příslušnosti musíme vnímat jako bratra, kterého Kristus vykoupil. Máme si ho vážit a respektovat ho. Nesmíme čekat, až začne ten druhý. Každý z nás by měl začít sám u sebe. Už nejbližší hodiny a dny po zveřejnění výsledků voleb ukážou, zda je toho Slovensko ještě vůbec schopné.