Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo ve škole kamarády. Co pro to ale může udělat on sám? Položit sám sobě otázku, zda svým životem dává dítěti dobrý vzor kamarádského chování. Protože i v roli rodiče, tedy toho, kdo má dítě učit, inspirovat, podněcovat, mohu být přítelem. Tedy vést dítě tak, aby se chtělo se mnou kamarádit? Abych nezištně dával jako první, abych vůbec začínal první krok, na který pak dítě může odpovídat. Samozřejmě, tohle je individuální podle věku dítěte – nejprve je více té rodičovské role, pak té kamarádské atd. Ale vždy to má společného jmenovatele v rovnocenném…