Vlajek byl v ulicích Lisabonu podobný počet jako na olympiádě. Mladí lidé se s nimi fotili, podepisovali si je, občas se do vlajky někdo zabalil, když ve večerním chladu potřeboval vrstvu navíc. To vše by se asi na globální sportovní akci mohlo stát. Světové dny mládeže se ale v něčem liší – pro účastníky nebyl žádný problém si vlajku vyměnit s někým jiným z druhého konce planety. Právě tento detail může napovídat, v čem tkví kouzlo masové akce, na kterou pokaždé přijedou stovky tisíc mladých lidí z celé planety. A možná i tak nějak vypadá sen současného papeže o lidském bratrství. Dny v…