Určitá (třeba podprahová) míra úzkosti totiž patří k lidskému životu a má tendenci se „konkretizovat“, stávat se strachem z té či oné nesnáze, nejistoty, ztráty či hrozby – od světodějných krizí a katastrof přes osobní nezdary a situační obtíže až po nemoc, stáří a smrt. Kromě obav nás zajisté provázejí i jiné rozličné typy vnitřních utrpení (např. traumata z minulosti, současné frustrace či negativní vnímání sebe sama). Naším tématem je zde nicméně úzkost, strach. Pro každou vnitřní nepohodu, tedy i pro úzkost, platí totéž pravidlo: Pokud svou trýzeň přestaneme sami před sebou zakrývat…