Nedávno jsme i s kočárkem vyrazili na výlet do Kutné Hory, kde je v Galerii Středočeského kraje ještě do 19. března k vidění výstava dvojčat Květy (1922–1998) a Jitky (1992–2011) Válových s podtitulem Cesta předurčena osudem. Svérázné „Holky Válovky“, rodačky z Kladna, za války totálně nasazené v tamní „Poldovce“, po ní studující u Emila Filly a krátce vystavující, posléze umělecky „nežádoucí“ a do sametové revoluce žijící v ústraní ateliérů v nuzných podmínkách, přesto však svobodně – dalo by se zmínit mnohé (včetně jejich jadrného vyjadřování). Anebo se s nimi vydat v této bývalé jezuitské koleji na symbolickou „pouť“ o 12 tematických zastaveních: skutečnost, souběh, jatka, zápas, tíha, sevření, cesta, rozmluva, dotyk, smíření, souznění a proměna. Zahledět se do obrazů malířek, které až zhmotňují trauma obou diktatur a strach z neustálého dohledu, do biblických (Milosrdný Samaritán, Pokání) či humanistických motivů zasazených do popřevratové atmosféry naděje a touhy po smíření. Výstava je hlavní událostí „roku Válovek“ uspořádaného k loňskému 100. výročí jejich narození (více na dumvalovek.cz).

Logisticky poněkud méně dobrodružná je s malým dítětem kultura prožívaná z pohodlí domova. Na online platformě Voyo je k vidění třídílná první řada (ano, chystá se pokračování!) seriálu Davida Ondříčka Král Šumavy: Fantom temného kraje o legendárním převaděči Josefu Hasilovi (Oskar Hes), původně kuchtíkovi SNB ve Zvonkové. Je to premiérový filmový pokus opravit někdejší Kachyňovu propagandistickou verzi Hasilova příběhu z roku 1959 a s nutnou mírou zjednodušení kopíruje děj bestselleru Návrat Krále Šumavy Davida J. Žáka, který vycházel z převaděčových vzpomínek, svědectví pamětníků i archivních dokumentů. Tvůrcům se podařilo přijít s napínavou podívanou v kulisách nejen šumavských lesů. Agentachodce, který pomáhal uprchlíkům na Západ, se tvůrci nestyděli vykreslit jako živelného, až živočišného svéráze.

A do třetice tip na reflexi českého „devadesátkového“ rasismu v nedávno vydané autobiografii Skutečná cesta ven romského novináře a hudebníka Patrika Bangy. Vypráví, kterak bylo možné zmlátit na policejní služebně člověka jen proto, že je „černý“, vyhrožovat ve škole malým dětem, že jim učení stejně k ničemu nebude, protože patří k lopatě, ba rovnou do kriminálu, nebo jak se celé rodiny pražských Romů po podvodném vystěhování ocitly v existenční tísni.