Byla jsem pozvána do jedné rodiny. Obyčejná domácnost bez světel luxusu. Uklizeno, ale právě do té míry, aby si v ní mohlo hrát pět dětí a nemělo při tom pocit, že mámě boří smysl života. Vše tak akorát pro upracovaného tátu s mozolnatýma rukama, kterému – ač unavenému – stále svítily oči něčím hezkým, živým. Mamka kroužila po kuchyni a zvládala podle zvyku všech skvělých maminek několik činností naráz. Vedle běžných kuchyňských příprav – třeba krájení chleba na večeři a utírání stolu – opravovala při trénování čtení svého synka a po očku pozorovala nejmladší ratolest, aby při jízdě kuchyní…