Obzvlášť v autobuse nebo čekárnách u doktora si říkávám, že ty černé placky, co tak rádi nosíme při sobě, jsou okénkem do jiného vesmíru. Tam unikáme z každodenní reality, vybíráme si jen ten příjemný poslech, jen ty příjemné obrazy.Věnuju se také filmové tvorbě s dětmi na ZUŠ. Tam mi jedna opravdu malá holčička onehdy nadšeně ukazovala své video z TikToku (sociální sítě). Až se mi zatočila hlava. Její vesmír byl přehlcený neurčitými barevnými tvary, smajlíky, bez smyslu se objevovaly a mizely. Žádné sdělení, pointa, nic. Řekla jsem jí, že jsem ráda, že mi ukázala, co ji těší. A říkám si, že…