Neratov chtěl Josef Suchár obnovit spolu s lidmi na okraji společnosti – propuštěný mi vězni a lidmi s postižením. Postupně ale zjistil, že tyto dvě skupiny nejdou dohromady, a rozhodl se dát přednost postiženým.

Sdružení Neratov, oficiálně založené v září 1992, vzniklo nejprve jako společenství několika pěstounský ch rodin, které nějaký čas bydlely pohromadě. Jádro tvořily tři sestry. Kromě Jany Němcové to byla její sestra Marie, provdaná Malíková. A pak Mariino dvojče, Stáňa Fuchsová. Podařilo se koupit budovu bý valé školy a sdružení ji začalo opravovat. Byla ve špatném stavu, byly v ní jen suché záchody. Jakmile se podařilo udělat záchody a koupelny, rodiny se tam mohly nastěhovat. Pak si Sdružení pronajalo další dům, „Šarika“. Faru mělo také jen v pronájmu a dostalo ji zpátky až o pár let později. Postupem času se podařilo nakoupit a postavit další domy. Celou tu dobu přicházeli další lidé s postižením i zaměstnanci. Cílem Sdružení je obnova poutního místa a návrat života do kdysi vysídlené vsi. To vše společně s lidmi s postižením, kteří v Neratově žijí a pracují. I díky nim Neratov může poskytovat stravovací, ubytovací či úklidové služby a tvořit tak příjemný turistický cíl.

V současné době Sdružení Neratov zaměstnává téměř 285 lidí, z čehož je více než 190 s nějaký m typem postižení.

(Ukázka z 2. kapitoly Příběh obnovy)

Od roku 2013 je kostel postupně doplňován novými prvky liturgického vybavení. Přestože je stále prosté a většina stěn je ponechána prázdná, základní liturgické prvky a výzdoba se do kostela postupně vrací. Především díky výtvarníkovi Karlu Rechlíkovi. „Liturgické a výtvarné vybavení kostela v Neratově je vlastně už dlouho pokračující proces. Na jeho začátku bylo přání otce Josefa Suchára, aby se v kostele objevilo výtvarné znázornění zasvěcení Panně Marii nanebevzaté,“ popisuje Karel Rechlík.

„Po několika návštěvách kostela jsme všichni dospěli k závěru, že není vhodné vracet se k baroknímu způsobu vyjadřování, že dílo nemůže v daném prostoru být prvoplánově ilustrativním, ani barevně dominantním prvkem,“ popisuje výtvarník, který zároveň chtěl, aby jeho dílo co nejméně fyzicky zasahovalo do zachované stavební struktury (nemělo se dotýkat stěn) a zároveň mělo být srozumitelné těm, kdo do kostela přijdou. „Pohledově ‚otevřené nebe‘ už bylo prosklenou střechou připravené, historický obrázek Matky Boží Neratovské byl nalezen, z něho vycházející kovová silueta nakreslená. K návrhu jsem připojil skleněná křídla, kolega Skřička naprojektoval a zajistil nosník pro instalaci celé kompozice. Horolezci provedli zavěšení 27 výtvarných prvků ve čtyřech prostorových rovinách. Ostatní v Neratově způsobuje putující sluníčko, nebo i přítmí. A především ‚Neratovská paní‘ sama,“ přibližuje Karel Rechlík vznik unikátního vyobrazení Panny Marie nanebevzaté, které je volně zavěšené v prostoru za oltářem.

Proměnil se celý presbytář, tedy část kostela, kde se během mše svaté pohybují kněží a ministranti. „Bude to už deset let. Začali jsme tehdy – díky nadšení a investiční odvaze mého spoluautora Standy – podrobným modelem celého presbytáře, potom velkým modelem Nanebevzetí, následoval oltář, ambon, svatostánek, sedes, vzniklo místo smíření,“ připojuje výtvarník.

Společně se Zdeňkem Šiffelem ze Žamberka vytvořili i expozici pro návštěvníky na oratoři a ve věžích. Loni přibyla křtitelnice s tekoucí vodou a série liturgických korouhví do bývalé kazatelny. V jedné z nově zastřešených věží je také meditační místnost – v nejvyšším místě kostela, které je běžně přístupné. V kostele je také metr vysoká socha Madony s malým Ježíškem v náruči, ručně vyřezaná z lipového dřeva. Jejím autorem je Alexej Litviňuk, který je původem z Ukrajiny a od roku 1991 žije a tvoří v Rokytnici v Orlických horách. Poblíž této „ukrajinské Madony“ našlo během ruské války na Ukrajině útočiště mnoho uprchlíků z této země. V březnu a dubnu 2022 Sdružení Neratov ubytovávalo 45 Ukrajinců, kteří utekli před válkou.

(Ukázka ze 4. kapitoly Srdce Neratova)

Z knihy Tomáše Kutila Neratov. Průvodce místem smíření a naděje (právě vychází v KNA)