Když začala válka na Ukrajině, Cesta 121 nemohla zůstat stranou. Její kancelář vypadala občas jako skladiště. Byla plná léků, dek, spacáků, obvazů, potravin, plen pro děti, podle toho, co bylo zrovna potřeba. „Nenakupovali jsme potřebné věci z prostředků určených kněžím. To by nebylo fér. Ale stačilo rozhlásit, že pomáháme ukrajinské nemocnici a škole, kde jsou ubytovány rodiny s dětmi z válečných oblastí, a nabídky pomoci začaly samy přicházet,“ popisuje dění v Cestě 121 její ředitel Antonín Randa. „Když jsem měl plné auto i kancelář, stačil jeden telefonát a před domem už stála oprýskaná…