Každý čas od času zakusíme, jak věci okolo nás promluví. O Vánocích jsou to tradičně symboly a znamení, která hovoří a dýchají Slovem plným pochopení. Proto všichni lidé dobré vůle správně soudí, že zdroj onoho „Slova, které bylo na počátku u Boha…“ svou velikostí naše lidství nedrtí. Nemoralizuje, neusvědčuje ze skutečných či domnělých vin, ale nabízí se nám jako celoživotní „očkovací program“, více či méně (ano, někdy i méně!) účinný proti infekcím zla. Jako by říkal: Už nemusí být mé velké „Já“ a tvé malé „ty“, ale pokud chceš, budeme společné „Ty a Já“, protože Já Tě do své velikosti zvu! Proto jsem se, jak říkáte, inkarnoval – vtělil a mám tak možnost dát vám „moc stát se Božími dětmi“, a to za jedné jediné podmínky: pokud toto moje pravidelně očkované „sérum dobra“ neodmítnete.

Očkovací program dobra měl historicky Ježíšovu tvář: Toho „jsme se dotýkali“, říká Jan a sděluje, že ona nabídka „naočkovat se“ Bohem skrze Ježíše je univerzální i pro další a další lidi. Pocity skepse a zmaru, které prožíval i tehdejší multikulturní římský svět, mohou být tak alespoň částečně překonávány. Proto i druhé čtení chválí „Otce našeho Pána Ježíše“ za vynalézavost, že toto spojení člověka s Kristem se děje dál a dál „rozmanitými duchovními dary“.

Ano, na jedné straně bude Bůh vždy nějak vzdálený, protože ho „nikdo nikdy neviděl“. Ale to je nakonec moc dobře, protože jedině tak si ho nebude moci nikdo zcela přivlastnit. Ale zároveň nám chce být „Slovo, které je Bůh“ intimně blízké, pokud nastoupíme cestu naočkování se jeho tvořivou činností. To je ten život, který „byl světlem lidí“, a hrdě můžeme dodat, že je takový stále.

Janovo evangelium si často hraje se slovy „světlo – tma“, „život – smrt“, „poznání – nepoznání“ a chce tím říci, že vždy máme na výběr. Je tedy na nás, jestli bude „světlo svítit ve tmě“, nebo ho bude pohlcovat tma zla ve všech myslitelných podobách. Pokud se však necháme pravidelně očkovat odhodláním k dobru, bude ve světě „svítit Bůh“ s opravdu velkým „B“ a infekce zla bude účinně eliminována, jakkoliv nikdy zcela nezmizí, což má také svůj hluboký smysl.

P. MICHAL PODZIMEK, kaplan pro pastoraci vysokoškoláků v Liberci