Leckdo se může domnívat, že dozvědět se konečnost diagnózy svého blízkého je to nejhorší. Člověka prostoupí směs pocitů, dojmů, poplach, co bude teď? Stejně takto i Magdalena zmobilizovala všechny své zdroje síly, aby se mohla postarat o svého nemocného tatínka. Aby si ho mohla vzít k sobě domů, musela se domluvit s lékaři v nemocnici, ale také třeba se svou dcerou.

Všichni v okolí, včetně lékařů, ji od jejího záměru odrazovali. Domluvila si na doma polohovací postel, začala zjišťovat další vhodné pomůcky a kontaktovala na podnět sociální pracovnice hradecké fakultní nemocnice i Domácí hospicovou péči. Byl domluven termín propuštění jejího tatínka. Vše bylo připraveno. Jeden telefonát z nemocnice však vše změnil. Tatínek byl převezen ráno sanitkou do nemocnice v jiném okresu, podle trvalého bydliště. Lékař nedoznal, že je náročnou ošetřovatelskou péči možné zajistit v domácích podmínkách.

Magdalena bojovala s velkým zklamáním. Otci slíbila, že si jej vezme domů, ale bála se, že nebude schopen absolvovat další cestu sanitkou. Vše, co bylo připraveno, vypadalo najednou marně. Dcera to ale nechtěla vzdát. Společnými silami se podařilo domluvit pokračovaní v paliativním postupu v okresní nemocnici, tatínka si vzali pod ochranná křídla lékaři, kteří shodou okolností pracují pro jiný místní domácí hospic. O tři dny později byl tatínek bezpečně dopraven zpět do Hradce Králové, do pokojíku, který mu zapůjčila jeho vnučka.

Péče o tatínka byla ošetřovatelsky náročná, ale na to jsme byli připraveni. Pravidelné denní návštěvy našich sester Domácí hospicové péče někdy nestačily, a tak vyjížděly často i v noci. Magdalena se naučila do té doby pro ni neznámé úkony. Sestry ji zaučily ve všem potřebném. Noci byly totiž náročnější než dny. Sílu ubíraly také nejistota a obavy o tatínka. Za velké podpory celého týmu Domácí hospicové péče však dcera našla sílu celou situaci zvládat.

Magdalena s tatínkem spolu vzpomínali na společné chvíle, stihli projít i některá jeho přání ohledně budoucnosti jejich domu. Do pokojíku občas nakoukla i vnučka, která by se jinak za dědou ani do nemocnice nemohla přijít podívat. Nakonec přišlo ono tiché poslední pohlazení a slzy, ale také velká vděčnost a hrdost za vše vykonané.

Na počátku každého umírání doma je totiž rozhodnutí – chci být s tebou. A takové rozhodnutí stojí za to, aby se za něj postavilo třeba i celé nebe.