7. 12. 2021
|Bývalý šéfredaktor KT a naše redakční kolegyně každý čerstvě vydali knížky o Panně Marii. Ta první je pro děti, ta druhá pro dospělé. Zeptali jsme se, co je k tomu vedlo.
Kateřina Šťastná, redaktorka Doma KT, autorka knihy O Marii (Cesta 2021)
Zasáhla mě kniha Život Panny Marie italské vizionářky Marie Valtorty (1897–1961). Posledních 27 let života byla upoutaná na lůžko a v té době jí Ježíš ukazoval „film“ podle příběhu Panny Marie. V hlavě se mi začala honit myšlenka: co kdybych se pokusila přiblížit Marii dětem? Ale měla jsem obavy, jestli to není moc troufalé. Prosila jsem Marii, že jestli chce, aby kniha vyšla, ať mi s ní pomůže. Při psaní jsem zažívala nádherné chvíle něhy, dojetí, radosti i pokoje.
Velkou část života jsem Marii vnímala zkresleně. Trvalo mi možná víc než 35 let, než se to změnilo. Během jedné přednášky P. Eliase Velly se mě intenzivně dotkl Mariin postoj před prvním Ježíšovým zázrakem v Káně Galilejské, její soucit, všímavost, ochota a naprostá důvěra, když i přes zdánlivý Ježíšův nesouhlas poradila služebníkům: „Udělejte, cokoliv vám řekne.“ Udělal by Ježíš zázrak, i kdyby ho o to Maria nepožádala? Nevím. Ale od té doby se k ní mnohem víc obracím o přímluvu a věřím, že zázraky se mohou dít i dnes.
Antonín Randa, předseda organizace Cesta 121 a bývalý šéfredaktor KT, autor knihy Jmenuji se Marie (Cesta 2021)
Napsal jsem příběh dívky, která žila v době komunistického režimu v Československu a jejíž osud se tolik podobal biblické Marii. Mohla se opět narodit ta, o níž se píše v nejznámější knize světa? To je otázka, kterou si klade čtenář i hlavní hrdinka knihy.
Knížka vykračuje z běžných schémat, v nichž o Marii přemýšlíme. Boří náš ochranný krunýř, který jsme si za léta vytvořili. Raduji se, když čtenáři píší, že knihu přečetli jedním dechem. Vždyť právě tak bychom měli toužit po doteku Boží lásky.
Muži mají k životu jiný přístup než ženy. Není lepší ani horší, je zkrátka jiný. Osud Matky Boží se odehrává zdánlivě mimo hlavní vlákno biblického poselství. A přesto, když odstoupíme od mužských postav biblického dramatu a pohlédneme na ně očima Marie, zjistíme, že hloubka, která se před námi rozprostře, je nezměrnou objímající propastí. Nikdy jejího konce nedohlédneme. Tají se z ní dech.