Biblista Gerhard Lohfink to prožil. Vzdal se své univerzitní katedry a připojil se k jednomu křesťanskému společenství. Píše: „Nikde se Bible nezabývá pastoračním plánováním a farními strategiemi. Ale skoro na každé straně čteme: Bůh nejedná všude, ale na konkrétních místech. Nejedná kdykoli, ale v určitou hodinu. Nejedná skrze kohokoli, ale skrze lidi, které si vyvolí. Pokud to znovu nepochopíme, nenastane v našich časech obnova církve. Tento starý princip dějin spásy platí také dnes.“

Bůh jedná skrze lidi, které si vybírá. Patříme k nim? To byla otázka, kterou jsem si pokládal jako mladík. Patřím k těm, kteří jsou vyvoleni k jistému úkolu, určitému poslání?

Dědicové odkazu otců

Ježíšovo následování, jak nám ho předkládá Nový zákon, nestojí ve vzduchoprázdnu. Ježíše nelze pochopit, aniž bychom znali minulost, která k němu patří. Jeho poslání je neoddělitelné od vyvolení izraelského lidu, Božího lidu. Ježíš nemůže být bez Staré smlouvy.

Je to příběh mnoha povolání, příběh vyčlenění a zaslíbení, příběh poslání a zmocnění. Chceme-li znovu přemýšlet o Ježíši a jeho následování v dnešní době, nesmíme jeho ani sebe vydělit z dlouhého příběhu Staré smlouvy. Pokud bychom chtěli brát Ježíše bez Starého zákona, bylo by to jako chtít hrát na struny bez těla houslí. Ježíši nemůžeme porozumět bez Izraele – vyvoleného národa.

(z knihy Ch. Schönborna Být učedníky)