„Chtěli jsme pozvat farnost k hlubšímu a osobnímu pojetí synodální cesty a vyzvat k hledání společné řeči v rozdělené společnosti,“ říká chebský farář P. Petr Hruška.

„Přišlo méně lidí, než jsme očekávali, vzhledem ke covidové situaci. Byly nás jen tři desítky, čímž jsme získali příležitost se vzájemně víc poznat. U mnohých léta známe jméno a tvář, ale často nic víc. Je přece důležité vědět, s kým putujeme po cestě zvané synoda,“ konstatuje Eva Kolafová, jedna ze tří farních koordinátorů diecézní synody. Program zahájila mše svatá v chrámu sv. Mikuláše a sv. Alžběty, následoval společný rozhovor, občerstvení na faře, procházka po městě a závěrečný průvod do kostela, v jehož čele byla nesena jako symbol společné cesty vzácná gotická monstrance, která bude záhy zapůjčena jako exponát do chebské galerie, aby se její krásou mohla těšit i veřejnost.

„V 17 hodin začaly zvonit zvony, procházeli jsme setmělými prostorami mezi osvětlenými snímky výstavy Václav Havel ve fotografii, která je v chrámu instalována do 19. prosince. Byl to silný zážitek, vrátil jsem se do doby kolem svého kněžského svěcení. Uvědomil jsem si, jak jsem rád za to, kde teď jsem. Ale nečekal jsem tehdy, že po dvaatřiceti letech bude církev tak polarizovaná,“ přiznává P. Petr Hruška s tím, že právě v synodální cestě vidí naději, směřující k otevřenosti. „Když jsem četl materiály k synodě, radoval jsem se, to je skvělé, to je o církvi, jak ji znám od malička. Jsem za to vděčný. Je důležité nebrat synodu jako něco navíc, ale jako součást reálného života, žít ji. Ve společnosti zasažené covidem je třeba hledat společnou cestu očkovaných i neočkovaných, otevírat ožehavá témata, nebát se, nevylučovat nikoho ze společenství. Být i při další vlně covidu nablízku seniorům, nemocným, hledat cesty komunikace. To vše je výzva,“ dodává kněz.

Ačkoliv na farní synodální setkání dorazily jen tři desítky farníků, ve výsledku jich bylo přítomno mnohem víc. Symbolicky ve světle svíček, které fyzicky přítomní zapálili za ty, kdo nemohli přijít.

„Byl to den za odměnu, uvolněný a radostný. A tak se naplnila i myšlena sv. Alžběty Durynské Učiňme lidi veselými, aby se stali dobrými,“ uzavírá Eva Kolafová.