Jsme vedeni duchem a jako takoví musíme být nadšenými poutníky životem, kteří hledají všechny stopy Kristovy přítomnosti, všechny zdravé touhy člověka. Pracujeme ze všech sil na rozvoji celého člověka a světa a musíme přitom pohlížet ve světle víry na všechny „hodnoty“ života a činnosti, v nichž klíčí Království. Tato zrna musíme vystavit slunci lásky, aby rostla a rozvíjela se. Musíme vidět Ježíše Krista, který nám dává znamení. Poslechnout ho, když nás volá, zapojit se s ním do práce na uskutečňování věčného záměru Otce. Posíleni tímto objevem, tímto setkáním, tímto spojením, musíme před svými bratry svědčit, že Ježíš Kristus, který přišel na zem před dvěma tisíci lety, je ještě dnes přítomen, že tajemně žije v našem i v jejich životě.

Jestliže se takto spojíme se všemi lidmi – lhostejnými, nevěřícími anebo žijícími z jiné víry – budeme schopni nikoli jim „Boha přinést“, budeme moci jim ho odhalit. Nestačí totiž, aby lidé dobré vůle jednali za své bratry, aby se lidé i celá společnost tímto činem proměnili. Musí si tuto proměnu uvědomit a postupně objevit, že je výsledkem síly, která je přesahuje, protože je to síla lásky, protože je to Ježíš Kristus. A proto se křesťané nesmějí spokojit s tím, že se napojí na Krista v práci prostřednictvím ducha, ve vědomí lidí a na jejich osobní nebo společné cestě. Musí jít vstříc nejasnému čekání na zjevení, které je v srdci každého člověka. Podaří se jim to tím způsobem, že budou pozorní k druhým a k událostem. Protože budou svědky, protože uvidí, budou moci dovolit, aby jejich bratři začali při jasném vědomí diskutovat o tom, co prožívají hluboko ve svém nitru: o tajemném spojení s Ježíšem Kristem v činu ve prospěch člověka. Nenecháváme příliš lehkomyslně žít Ježíše Krista v srdcích mnoha lidí inkognito? Nestačí nám často – protože máme malou víru – že se dáváme do „společného díla“ se všemi lidmi dobré vůle, ale přitom zapomínáme, že se máme dostat až k cíli svého poslání – ke zjevování Ježíše Krista? Kristus se zajisté může zjevit sám v tajemství zjasněného vědomí, ale jeho přáním bylo, abychom byli prostředníky při jeho poznávání. Každý křesťan je vyslán do světa, aby zjevil lásku a jméno této lásky. Milujemeli Ježíše Krista, nedovolme, aby byl před očima lidí skryt. Bez obav ho odhalme, aby všichni lidé mohli žít z něho ve světle.

Michel Quoist: Kristus uprostřed světa (Portál 1995)