Žít v království nebeském znamená být „připoután“ k Boží lásce, plně se jí otevřít, cítit se jako milované dítě, které bez problémů či starostí žije v záři její milosti. V takovém člověku není místo pro svévolné činy. Všechno, co dělá, koná z oddané lásky. Kde vládne Bůh, tam je království nebeské.

Je plně přítomno v Ježíšovi. Podstatou jeho života je být zcela dítětem svého Otce. Nalézt království nebeské znamená nalézt Pána. Vstoupit do království nebeského znamená vstoupit do života samého Ježíše a žít spolu s ním.

Jsme stvořeni pro království nebeské, je součástí našeho života, je to naše životní prostředí. Kdo žije mimo ně, je jako ryba na suchu. Nemůže dýchat a dusí se.

Odmítnout tento prvek našeho života znamená octnout se v pekle. Peklo nestvořil Bůh: je dílem člověka odmítajícího vstoupit do království nebeského a žít v něm.

Stav růstu a vývoje

Až budou jednoho dne všichni vyvolení včleněni a naroubováni na Ježíše, aby se tak dokonale stali „syny v Synu“, tehdy Syn položí všechno Otci k nohám a Bůh pak bude všechno ve všem. Pak se definitivně naplní království nebeské.

Dokud ale žijeme ještě tady na zemi, nemůže být náš život v Kristu nikdy dokonale naplněn. Tady je království nebeské ve stavu neustálého růstu a vývoje. Kdykoli uděláme něco v Ježíši nebo pro něho, v jeho lásce nebo pro ni, nebeské království se rozroste.

Wilfrid Stinissen: I dnes je den Boží. Rozjímání na celý rok (Karmelitánské nakladatelství 2004)