Když koukáme na televizi nebo klikáme po internetu, tak očekáváme informace, které budou stručné, jednoznačné, srozumitelné. Média na tuto poptávku reagují, protože jim jde o zisk. Jenže realita je často zdlouhavá, víceznačná a málo srozumitelná. A tak se s pravdou míjíme. Sociální sítě jdou ještě dál: můžeme na ně napsat jakékoli nesmysly a vždycky jim někdo uvěří. Slovo už nemusí vyjadřovat pravdu. Musí rozjitřit emoce, aby na ně lidé reagovali lajkem, nákupem příslušného zboží nebo volebním hlasem.

Když někomu dokážete, že tvrdí něco nepravdivého, odpoví vám, že to jsou alternativní fakta. Pokud ten člověk bude bohatý, mocný nebo slavný, uvěří mu miliony lidí. A pak mu na základě jeho lží dovolí zavírat hranice, odsuzovat nevinné nebo rozpoutat válku.

Ano, žijeme v postpravdivém světě. Je vůbec možné zachovat si v něm smysl pro pravdu? Ježíš si ho zachoval i ve chvíli, kdy mu na základě lživých argumentů šlo o život. Dokonce prohlásil pravdu za svou nejvyšší hodnotu: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě.“ (Jan 18,37). A zůstal pravdě věrný až do posledního dechu.

Jsme křesťané, následovníci Krista. Máme tedy, stejně jako on, vydávat svědectví pravdě. Co to znamená?

Hledat pravdu

Čerpat informace ze spolehlivých zdrojů, přemýšlet o nich, vytvářet si vlastní názor, nepodléhat myšlení davu, mít kritéria k rozpoznání lži. Často není v našich možnostech spolehlivě ověřovat všechny informace – to se může týkat i tak kontroverzních témat jako klimatická změna, očkování nebo migrace. Pak musíme věřit autoritám. Ale najít takové autority, které si důvěru skutečně zaslouží, není snadné. Jedinou neomylnou autoritou je ovšem ten, který je Pravda. S ním musíme své hledání poměřovat: ptát se, zda naše poznání je v souladu s Božím slovem, a prosit o dar jeho Ducha, aby nás při hledání pravdy vedl.

Žít v pravdě

Je velmi lákavé žít ve lži, pokud mi ta lež poskytuje výhody. Za komunismu žilo mnoho lidí ve lži – dělali kariéru ve straně, ale stranické ideologii nevěřili. Kněz, který sexuálně zneužívá mladistvé, o sobě desítky let lže svým farníkům i celému světu a věří, že pravda nikdy nevyjde najevo. Jako manžel mohu dělat věci, které bych nechtěl, aby se dověděla moje žena; jako řeholník mohu leccos tajit před svým představeným. Jediný, před kým nemohu žít ve lži, je Bůh. On jediný ví o nejhlubších zákoutích mé mysli a mého srdce. Pokud jsem si toho vědom a žiji v pravdě před Bohem, bude pro mě snadné žít v pravdě i před lidmi.

Svědčit o pravdě

Jestliže pravdu hledám a v pravdě žiji, bude ze mě pravda vyzařovat. Pokud moje slova a činy jsou vyjádřením toho, co si myslím a co cítím, tedy kým skutečně jsem, pak to na mně druzí poznají. Budu v nich vzbuzovat důvěru. Pro některé se možná stanu přirozenou autoritou a budu schopen jim srozumitelně předávat to, co jsem sám poznal jako pravdu. Budu jim tedy pomáhat k tomu, aby i oni čelili dezinformacím a pravdu odpovědně hledali. Ale taky jim budu ukazovat zdroj, ze kterého čerpám nejhlubší pravdu svého života: Ježíše, který je cesta, pravda a život.

V těchto třech krocích je dostatečný potenciál k tomu, abychom si zachovali smysl pro pravdu i ve světě, který ho ztrácí. Většinu lidí nezměníme; kdo se rozhodne žít ve lži, tomu v tom nezabráníme. Ale můžeme zachovat v pravdě sami sebe. A taky můžeme motivovat k životu v pravdě ty, kdo váhají; ty, kdo by chtěli, ale nevědí, jak na to; nebo ty, kdo prostě nemají odvahu.

„Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas,“ říká Ježíš. Ano, jakmile se pokusím žít v pravdě, uslyším Ježíšův hlas. Pak už se nemusím bát, protože ten hlas mě povede. A cesta pravdy bude najednou zářivá a snadná, protože na ní budu mít toho nejlepšího průvodce.

On je v nás a my v něm Modlitba ke Kristu hledá tvář Syna, který se pro nás stal člověkem, a činí to s důvěrou, neboť Kristus přece není pouhou historickou postavou, která tu kdysi byla a po které zůstaly jen stopy jejích skutků a děl, nýbrž žije. Ten Kristus, který kdysi na světě žil, stále ještě je a zůstane na věky. A žije nikoliv vzdáleně, odděleně od nás ve své slávě, nýbrž je nám blízký, obrácený ke každému z nás. Každý může říci: „Pán se o mne stará. Dívá se na mne. Působí k mé spáse. Miluje mne.“ Když tedy tímto způsobem usilujeme o Krista, pak chceme totéž, co chce Pán; neboť Kristovou vůlí je, aby se stal v člověku skutečností a silou. Co se snaží vykonat člověk svými nepatrnými silami na zemi, to působí Kristus z nebes jako ten, jemuž „je dána veškerá moc“. – To je nejhlubší vyjádření našeho poměru k věčnému Božímu Synu. On je v nás a my v něm. Romano Guardini

P. Michael Martinek, SDB: Autor přednáší na Jaboku a působí jako vězeňský kaplan.