Klimatická konference v Glasgow zatím přináší protichůdné výstupy. Na jednu stranu mnozí burcují. Ukazují na viníky neudržitelného oteplování planety. Oznamují, jaké závazky v péči o klima oni sami přijmou. Na druhou stranu ovšem jiní tyto snahy shazují. Největší znečišťovatelé hrají mrtvého brouka. Jinými slovy, vítězí zájmy jednotlivých států udělat si to po svém a hledět na vlastní prospěch.

To je pro klimatickou konferenci dost špatná zpráva. Akce v Glasgow totiž stojí a padá s ochotou všech. Když pomyslný „tah na branku“ chybí, blednou i ty nejvýstražnější prognózy. Směje se jen cynik, který už trochu škodolibě očekává příští klimatickou konferenci nenaplněných očekávání a protestních pochodů.

Ve změti hlasů z Glasgow ale rozhodně znějí i dobří navigátoři správného směru. Jsou to především ti, jejichž úřad není svázán krátkým volebním obdobím. Ze slov papeže Františka nebo třeba britské královny Alžběty II. vyplývá, že stávající neschopnost se domluvit na ochraně klimatu je především krizí společné správy světa, kdy karty rozdává jen skupina nejmocnějších států. Řešení přitom musí počítat se všemi a s řešením musí počítat každý. Stačilo by přitom osvojit si hlavní témata aktuální celocírkevní synody – kráčet společně, naslouchat si a hledat nové cesty ke společnému dobru.