2. 11. 2021
|Členitému vápencovému pobřeží kolem Marseille se přezdívá francouzské fiordy. Vydat se po nich na pevnině, ale i na ostrovech obnáší dechberoucí výhledy do dílny stvoření. Co pohled, to výjev, který nechcete opustit. A když se koupete v azurových vodách mezi bílými skalisky a slunce se opírá do nejvyššího nazlátlého útesu, kde na vinicích zrají hrozny, už víte, jaké to asi je být na dotek ráje. Velebím Boha za nádheru, která předčí veškerou lidskou fantazii.
„Ještě teď mě to dojímá. Bůh tam byl mezi námi,“ popisoval mi s pohnutím minulý týden jeden evangelický farář na odpočinku. Vzpomínal na událost starou několik desetiletí, ještě za minulého režimu, v dobách, kdy komunisté chtěli křesťanství u nás vykořenit. Vzpomínal, jak se jako farář v Teplé v západních Čechách scházel s katolickými kněžími, zejména s Alešem Opatrným, aby se společně modlili. Taková tajná ekumena. Ty chvíle má pořád na paměti, a jak bylo vidno, i dnes mu dokážou vehnat slzy do očí. Evangelíci mě totiž pozvali na svou tzv. pastorálku, farářské setkání, abych promluvila o práci Katolického týdeníku. Ačkoliv ho někteří neznali, na závěr se všichni pomodlili o Boží požehnání pro redakci i celé dílo. To pro změnu dojalo mě.
Blíží se akce zvaná Červená středa (24. listopadu) a s ní i moment, který mě u srdce bere už každoročně. Je to akce na připomínku pronásledovaných pro víru, a v naší zemi se jí účastní katolíci, protestanté a židé. Společné modlitby, procházka kolem červeně nasvícených chrámů až k synagoze a áronské požehnání. Tehdy pociťuji, že se nad námi sklání Věčnost. Když se dotknete Nevyslovitelného, srdce vám to potvrdí, nikdy na to nezapomenete. Ať už v azurových vodách nebo při setkáních, která náš pohled vynesou za horizont.