Ačkoliv redemptoristé v Plzni nepůsobí už od osudné „akce K“, kdy byly komunisty 13. dubna 1950 rozehnány mužské řeholní řády, tomuto kostelu nikdo neřekne jinak než kostel U redemptoristů. Byl postaven v pseudorománském slohu v rekordním čase jednoho roku. V jeho těsném sousedství v tzv. Vaňkově vile zřídili redemptoristé klášter, po roce 1989 se sem však nevrátili a budovu využívá Policie ČR.

Ačkoliv kostel stojí přímo na jedné z nejrušnějších plzeňských ulic, na Klatovské třídě, jakmile zapadnou za návštěvníkem kostelní vrata, uvítá ho nebývalé ticho, za slunečních dní i okouzlující záře vitrážových oken. „Kdykoliv sem vstoupím, připadám si, jako by mě objala Boží náruč,“ přiznává paní Věra, která tu pomáhá s úklidem a často zapaluje svíčku u velkého obrazu Milosrdného Ježíše hned v zádveří.

Kostel byl postaven v roce 1911 podle projektu architektů Jana Svobody a Františka Stalmachera renomovanou stavební firmou Müller a Kapsa.

„V době kolem Vánoc sem proudí návštěvníci, aby si prohlédli unikátní Plzeňské jesličky, vytvořené po druhé světové válce akademickým sochařem Františkem Bartošem podle návrhu architekta Jana Čermáka. Jsou zvláštní zejména tím, že mezi figurami najdeme i několik významných plzeňských osobností,“ popisuje emeritní plzeňský arciděkan Mons. Emil Soukup. Malému Ježíškovi se u jesliček klanějí např. Josef Kajetán Tyl, Karel Klostermann, Josef Vojtěch Sedláček, skupinu žáků přivádí ředitel první české plzeňské školy Jan Rychtařík, nechybí ani dělníci ze Škodovky a postavy v plzeňském kroji.

Kostel sv. Jana Nepomuckého je spojen s několika výraznými osobnostmi plzeňského duchovního života, jako byli Mons. Josef Limpouch, Mons. Antonín Hýža, který krátce před smrtí vstoupil do řádu dominikánů a přijal řeholní jméno Rosarius, či první generální vikář plzeňské diecéze Mons. Josef Žák, který zde jako kaplan inicioval roku 1985 založení dnes již proslavené Scholy od redemptoristů. V současné době kostel spravuje farnost Plzeň – Bory pod vedením P. Bogdana Stępieńe.