Přípravné dokumenty k tomu nabízejí řadu doporučení a podnětů. Aby nesešlo ze zřetele, že je synodální cesta v první řadě dílem Božím, zahájily jednotlivé diecéze tuto fázi 17. října slavnostní bohoslužbou. Společnou liturgickou slavností by měla být 24. dubna při presynodálním setkání také ukončena.

Modlitba, ztišení a chvíle rozjímání mají doprovázet i každé setkání ve skupinách. Ty vzniknou kolem jednotlivých farních koordinátorů (měli by být vybráni do konce října a být v kontaktu s koordinátory diecézními) a mají být v ideálním případě sestaveny z lidí různého věku, stavu i životní zkušenosti. Počet pak má umožňovat hladký průběh společné práce. Přípustné však jsou také individuální konzultace. Koordinátoři skupin, jak slibují dokumenty, obdrží před zahájením prací včas potřebné podklady a metodiku.

Upřednostňuje se osobní setkávání, aby se lidé „shromáždili, společně reagovali na otázky, navzájem si naslouchali a poskytovali zpětnou vazbu, nápady, reakce a návrhy“. Podle okolností – ať už jde o možná protipandemická opatření nebo o fyzickou vzdálenost či případné handicapy účastníků – navrhují však i on-line kontakt, telefon, chat nebo rozesílání dotazníků. Už samo hledání cest, jak zapojit co nejširší okruh lidí z různých prostředí, různého věku a fyzické kondice i rozmanitého společenského postavení a materiálního zázemí, podporuje a rozvíjí „zkušenost toho, jak být synodální“ – tedy jeden z cílů celého procesu. Jednotlivá setkání může vedle modlitby a ticha doprovázet biblické čtení, duchovní hudba, poezie nebo další umělecká díla. A jiným dobrým způsobem, jak vzájemné naslouchání podpořit, je společná činnost jako „pouť, akce se sociálním či charitativním přesahem nebo prostě společné jídlo“. „Tento přístup“ – stojí v textech – „odpovídá Ježíšovu příkladu, když shromažďoval své učedníky u stolu, chodil s nimi nebo s nimi prostě trávil čas.“

Deset okruhů pro společné tázání

Jako vodítko se pak skupinám nabízí deset témat, ze kterých si mohou jedno či dvě vybrat, doplnit je či upravit podle místních podmínek – a poté poctivě hledat upřímné odpovědi. Vedou totiž k zamyšlení nad současnou podobou církve, vzájemnými vztahy v jejích řadách, mírou ochoty aktivně se nasazovat i nad vztahem k okolní společnosti.

• První téma „Na společné cestě“ se mj. ptá: Když říkáme „naše církev“, kdo do ní patří? Kdo putuje po stejné cestě i mimo církevní prostředí? Koho opomíjíme?

• Druhé – „Naslouchat“ klade otázky jako: Komu dluží naše místní církev naslouchání? Jak jsou v ní přijímáni laici, zvláště mladí lidé a ženy? Jak spolupracujeme se zasvěcenými osobami?

• Třetí, „Ujmout se slova“, vede k úvahám: Jak v našem společenství dokážeme svobodně a upřímně komunikovat? Jak funguje vztah s médii – nejen s těmi katolickými?

• Čtvrté téma „Slavit“ se obrací k liturgii a modlitbě: Jaký prostor necháváme modlitbě a mši svaté? Jak podporujeme aktivní účast všech věřících na liturgii? Jak slouží lektor a akolyta?

• Páté, „Spoluzodpovědnost za misijní poslání“, připomíná úkol každého pokřtěného sloužit: Jak naše společenství podporuje své členy zapojené do služby v sociální oblasti, politice, výzkumu, vyučování, ochraně lidských práv atd.? Jak začleňujeme a zúročujeme různé tradice jiných církví?

• Šesté téma „Vést dialog v církvi a ve společnosti“ klade například otázky: Jak v našem společenství zacházíme s názorovými střety a konflikty či jak spolupracujeme s okolními diecézemi, řeholními společenstvími, ale také s věřícími jiných náboženství nebo se společenskými institucemi? A jak se od nich dokážeme učit?

• Sedmý okruh se věnuje dialogu s jinými křesťanskými církvemi: V jakých oblastech spolupracujeme s křesťany jiných vyznání? Jaké plody a jaké těžkosti nám to přineslo?

• Okruh osmý – „Autorita a spoluúčast“ – připomíná požadavek spoluzodpovědnosti: Jak definujeme cíle, ke kterým chceme směřovat? Jak se uplatňuje autorita v naší místní církvi? Jak u nás funguje synodalita?

• Deváté a předposlední téma je označené „Rozlišovat a rozhodovat“. Ptá se po způsobech a kritériích našich rozhodování, po jejich transparentnosti a odpovědnosti i po formách, jak pomoci růstu ve společném duchovním hledání.

• Poslední desátý okruh – „Formovat se v duchu synodality“ vybízí k zamyšlení, jak naše církevní společenství vede lidi, aby si dokázali navzájem naslouchat a zapojovat se do dialogu.

Po celou dobu práce ve skupinách bude k dispozici pro podporu i konzultaci diecézní koordinátor se svým týmem. Ti také nakonec z odpovědí, které z jednotlivých skupin vzejdou, vypracují maximálně desetistránkové shrnutí a v této podobě se výsledek dostane k rukám biskupské konference. Prožitek společné práce, modlitby a hledání ve světle Ducha Svatého pak – jak předpokládají dokumenty – zůstane jako pobídka pokračovat v nastoupené cestě.