Jak byste věřícím své diecéze přiblížil, co vlastně synoda je?

Touha a úkol mluvit s každým, kdo si přeje něco říci. Když spolu mluvíme a vzájemně si nasloucháme, účastníme se synodálního procesu, respektive objevujeme, že v církvi se žije, neživoří.

K čemu by celý proces měl vést?

Synodální proces nemá mít jakýsi vítězný výsledek. Samotný proces je synodou, mající ambici dodat zdravé sebevědomí každému z nás.

Jistě bude nutná i součinnost laiků a farníků.

Každý křesťan byl pokřtěn a posléze se stává aktivním farníkem, živým údem církve. Mrtvé, uschlé ratolesti se odřezávají. Nejsou k ničemu. Aktualitou číslo jedna je dle mého úsudku souhra. Součinnost je jen formální a nestačí. Stejně bývá často hraná a předstíraná. Souhra je naproti tomu něco živého, dynamického, i když někdy pokulhávajícího. Jde se však vpřed.

Můžeme se na synodní události duchovně či prakticky připravit?

Co se týče naší litoměřické diecéze, pak doporučuji sledovat naše webové stránky www.dltm.cz, které se budou doplňovat o nové impulzy, pokyny a informace. Nepřeji si, abychom organizovali nějaké kroužky a akční skupiny, ale abychom si uchovávali spontaneitu i při zásadních otázkách, jako je tato: „Kdo je církev?“, nikoliv jen „Co je církev?“ Jde o „nás“, ne o „ně“ a o „ni“.