Zbigniew Czendlik, kněz a moderátor 

Já vždycky říkám, že slušně vychovaný člověk se neptá na dvě otázky: koho volíš a kolik vyděláváš. Mám ale několik vodítek, jak se rozhodovat. Svým věkem se už blížím kategorii seniorů, a proto přirozeně moc nemyslím na svou věkovou skupinu. Já už tolik chránit nepotřebuji. Doufám, že pokud mi Pán Bůh dá zdraví, tak už nějak slušně dožiju důchodu. Záleží mi spíše na mladé generaci, na těch, co dnes studují a kteří zakládají rodiny. Měli bychom se ptát jich, koho a co podporují. Osobně tedy preferuji strany, které mají za cíl chránit tyto skupiny. Rovněž je pro mě důležité, aby mezi prioritami měly podporu vědy, výzkumu a vzdělávání – to pro mě byly důležité body v minulých volbách a v těch nadcházejících jsou obzvlášť. Jsem i odpůrcem života na dluh, takže v současné politice považuji za špatné, že se zadlužujeme. Není to totiž o tom, že zadlužujeme sami sebe, ale zatěžujeme budoucí pokolení. 

Mireia Ryšková, teoložka 

Při rozhodování začínám od ujasnění si toho, koho zcela jistě volit nebudu. To většinou není tak náročné. Mám odpor k nacionalismu, nacionálnímu egoismu a nesplnitelným slibům a populismu. Pak se samozřejmě zamýšlím nad lidmi, kteří stojí v čele jednotlivých politických subjektů, nad jejich pohnutkami, touhou po moci, nad jejich postoji, zodpovědností, pravdivostí, slušností, mravními zásadami a občanskou angažovaností. Současná politická scéna není tak úplně nadějná. Z veřejného života se nám hodně vytratila morální zodpovědnost a nahradila ji čistá pragmatičnost. Jako člověk v důchodu vím, jaké jsou penze a kolik vše stojí, ale přesto považuji za zcela nemorální kupování důchodců před volbami na úkor dalších generací. Důležitým kritériem pro mne je, zda se daný subjekt snaží o zodpovědné hospodaření s materiálními i lidskými zdroji, v naději, že sliby nezůstanou jen předvolební vějičkou. Politika je sice uměním kompromisu a věci jsou složité, ale přece jen lze poznat, zda jde někomu jen o jeho prospěch, nebo ne. A prot ože ještě netrpím tak moc sklerózou, tak si také dobře pamatuji různé názorové piruety našich politiků.

Martina Špinková, výtvarnice a zakladatelka Cesty domů 

Ráj na zemi nezařídíme a ideální strana neexistuje. Ale máme demokracii a právní stát a nechci se dívat na to, jak mizí. Tak i když se mi na stávajících demokratických stranách leccos nelíbí, nejsou letošní volby pro mne složité k rozhodování: budu volit jednu ze dvou koalic, sama ještě nevím, kterou. Budu kroužkovat, aby ve sněmovně byli lidé, kterým důvěřuju. Chci svým hlasem přispět k tomu, abychom byli součástí Evropy a neměli u kormidla ty, kteří nás vezou jinam, do nebezpečných nesvobodných vod. Přeju si, aby premiér a snad časem i další prezident mysleli na to, kam jdeme, a ne na sebe. Protože pak se taky o sebe bojí a sami ten strach i šíří. Chtějí zemi uchvátit, a ne ji opatrovat a kultivovat. Přeji si opravdové ministry, tedy služebníky, kteří udrží kormidlo i v nelehkých dobách. Aby nelhali, nebáli se a nekradli. Je až s podivem, jak toto Masarykovo vodítko je pořád platné. Tak podle něj já se rozhoduju, abych se pak před vnoučaty nemusela stydět. 

Jiří Grygar, astrofyzik a publicista 

Mým kritériem pro volby je pozitivní vztah příslušných politiků k EU a našemu členství v NATO. Dále k tomu, abychom podobně jako pobaltské státy, Slovensko i Slovinsko učinili potřebné kroky k přijetí eura. Když to tyto méně lidnaté státy nepoložilo, ba naopak posílilo, nechápu, proč stále řada mocných českých politiků považuje EU za nepřítele, který nám něco diktuje, a pan Okamura si postavil kariéru na strašení Bruselem.

Je mi stydno za to, že nám EU posílá stále dotace, kterými nás bohatší státy EU podporují, a my je utrácíme pro obohacení velkých firem, a nikoliv pro účely, kterým mají tyto dotace sloužit, tj. pomoci vylepšení infrastruktury. Nechápu, že se nedaří postavit aspoň jedna trať vysokorychlostní železnice po třech dekádách od „sametu“, když geografické postavení naší země v centru kontinentu přímo navádí, abychom byli největší evropskou železniční křižovatkou. Divím se, že vychytralý poslanec Volný může bez následků blokovat schůze sněmovny, ničit při tom zařízení a prát se ve sněmovně, aniž by pozbyl svého mandátu. Copak je nadčlověk? Kam jsme to klesli?