Jak jste se dostal k víře v Boha?

Měl jsem obrovskou startovací výhodu v tom, že jsem vyrůstal v tradiční katolické věřící rodině. Nezávisle na tom si však stejně člověk musí v období dospívání najít vztah k Bohu sám a následně si ho vnitřně vydiskutovat.

Jaká je tedy vaše víra dnes? Chodíte třeba ke zpovědi?

Chodím. Myslím, že kdyby člověk ke zpovědi nechodil, tak se zblázní. Jednou jsem dostal otázku, proč jsem věřící. K čemu je to dobré. Řekl jsem: „Víte, když si koupíte auto, tak vám bude sloužit poměrně dlouho. Ale když si u auta přečtete návod a budete jezdit pravidelně do servisu, tak vám bude sloužit daleko déle a komfortněji. Když potom my křesťané využíváme eucharistického servisu a toho, co můžeme pro lepší správu svých duší udělat, tak je náš život kvalitnější.“ Přestože mám jako politik někdy těžkou hlavu, mohu díky víře a svátostem lépe fungovat a tyto věci unést.

Který svatý je vám nejbližší?

Svatý Izidor. Je to patron rolníků. Velmi sympatický je mi ale také svatý Václav.

Jak jste se jako zemědělec vůbec dostal do politiky?

Nijak jsem o to neusiloval a nepodnikal jsem žádné konkrétní kroky, aby se ze mě stal politik. Beru to tak, že je to životní plán a ideál, který pro nás Pán Bůh má, a nějakým způsobem mě k tomu nasměroval. Někdy mám dokonce tak odvážné střelné modlitby, že říkám: „Hele, Pane Bože, ty jsi mě sem do toho nastrčil a já se snažím, ale nevím, co mám říct za deset minut při tom složitém jednání. Tak se taky trošku postarej o to, aby teďka Jurečka neřekl úplnou blbost, a dej mi nějaké vnuknutí Ducha Svatého.“ Možná je to až moc odvážná mladická konverzace, ale v tomhle duchu se to snažím vést.

Opravdu může být český politik křesťanem? Musí mezi tím být přece pnutí.

Podle mě to vůbec není protichůdné. Bereme-li naše křesťanství a naši víru vážně, tak je tam jasné sdělení: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ Máme tu odpovědnost nejen za sebe, za svou duši a spásu, ale také za své rodiny, blízké, společnost, kraj a zemi. Myslím, že by se každý měl angažovat podle hřiven, které mu byly dány. Nemáme sedět doma, mít hřivnu zakopanou pod sebou a čekat, až ten život odžijeme. Politika je správou věcí veřejných a jako křesťané máme určitou povinnost se angažovat, ať už v různých spolcích, nebo přímo v politických stranách. Jinak za sebe říkám, že potkávám křesťany i v jiných politických uskupeních.

Zanedlouho proběhnou volby do Poslanecké sněmovny. Co mají politické strany koalice SPOLU společného?

Naším cílem je, aby tu nebyla vláda, která funguje jako one-man show, ale abychom vytvořili dobrý tým lidí, kteří rozumí svým oborům, nesou za ně plnou odpovědnost a chtějí naši společnost nějakým způsobem posunout.

Shodnete se s lídry ODS a TOP 09 po lidské stránce?

Já jsem Petra Fialu a Markétu Pekarovou Adamovou předtím zase tolik neznal. Nyní se potkáváme pravidelně a opravdu mě příjemně překvapili. Jsou to čestní lidé a vzájemně si rozumíme.

Jak se dá skloubit role předsedy politické strany, poslance a tatínka pěti dětí? Máte na ně čas?

Čas je. Je ho samozřejmě málo, ale když jsem například o víkendu doma, tak se ho opravdu snažím využít. Máme s dětmi spoustu společných zálib. Jsme hudební rodinou, takže spolu hráváme na různých akcích, také nás zajímá třeba zemědělská technika. Se staršími kluky pak máme rádi motorky.

Celostátní politika vyžaduje vaši přítomnost v Praze. Jak to máte časově vy jako Moravan? Jak se stíháte s rodinou dělit o domácí práce?

Jako rodina jsme se do Prahy nikdy neodstěhovali. Bydlíme na vsi u Olomouce. Když jsem byl ministrem, bylo to náročnější, protože jsem byl v Praze od pondělí do pátku. Dnes jsem alespoň pondělky ještě v Olomouci. Je samozřejmě hodně věcí, které leží na manželce, ale když jsem doma o víkendu, snažím se toho udělat hodně. Jinak nemáme paní na hlídání ani k nám nechodí nikdo uklízet, zato máme doma rozpis s pracemi a všichni se pravidelně střídáme. Všichni pak pracujeme na statku. Ať už pak budou kluci jednou dělat cokoli, budou vědět, že manuální práce je pro život důležitá.

Hrajete na tubu. Jak dlouho se muzice věnujete?

Začínal jsem v první třídě na housle, ze kterých jsem přešel na kontrabas, a v deseti letech jsem začal hrát na tubu. Před deseti roky jsem to skoro pověsil na hřebík, ale v roce 2016 jsem hrál na jednom benefičním koncertu, z něhož se pak stala šňůra trvající dodnes. Na tubu pak hraju proto, že na ZUŠ tehdy chyběl do orchestru tubista a sháněli někoho, kdo umí hrát podle basového klíče. A protože jsem v té době hrál na ten kontrabas, tak si řekli, že mě to rychle naučí. Čili z nouze ctnost.

O autorovi| LUCIE JEŠÁTKOVÁ, KDU-ČSL