„Pouť na Slovensko nám umožňuje pochopit, jakou cestu František navrhuje církvím v celé Evropě,“ shrnul vatikanista Andrea Tornielli. Podle něj papež nabídl cestu, která na postupující sekularismus neodpovídá útokem ani uzavřením se do sebe, ale „která je pokorná jako Ježíš, kráčí společně, neodděluje se od světa, ale ‚žije v něm‘. Která se neuchyluje k uniformitě a rigiditě, ale umožňuje svobodný růst a respektuje cesty každého jednotlivce,“ vystihl Tornielli pro Vatican News a zmínil hlaholici sv. Cyrila a Metoděje, které papež na Slovensku vícekrát připomněl: „Hledání nových ‚abeced‘ pro hlásání evangelia bez nostalgie po minulosti je nejnaléhavějším úkolem pro církve mezi národy Evropy.“

I podle mluvčího slovenského episkopátu P. Martina Kramary bylo poselství Svatého otce jednoznačné: „Jeho povzbuzení byla velmi bohatá – abychom žili víru, která není strnulá, ale je v pohybu; která vychází vstříc, která je prorocká, která se nezaměřuje na čísla a projevy moci, ale důvěřuje, že je to Boží moc, která rozhoduje. Abychom žili víru, která je znamením, jemuž se bude odporovat – ne ve smyslu, abychom vyvolávali konflikty, ale abychom vydávali autentické svědectví o evangeliu a nikdy neupadali do sobectví a povrchnosti,“ popsal P. Kramara.

Na okraji potkáte Ježíše

Počínaje nedělním odpolednem 12. září se papež František setkal se zástupci státu, biskupy, kněžími či zasvěcenými osobami včetně svých jezuitských spolubratrů (znovu se u jezuitů krátce zastavil mimo plánovaný program i v jejich exercičním domě v Prešově), pozdravil bratislavské chudé a rodiny z tamní farnosti na Petržalce. Při setkání se zástupci židovské komunity na bratislavském Rybném náměstí potvrdil pak rozvoj židovsko-křesťanského dialogu a odsoudil narůstající antisemitismus.

Úterý 14. září pontifik strávil na východě republiky. Jako teprve druhý papež v novodobých dějinách Slovenska navštívil zdejší třetí největší město Prešov a stejně jako v roce 1995 sv. Jan Pavel II. zde rovněž oslavil božskou liturgii s řeckokatolíky. V homilii pro třicet tisíc poutníků se inspiroval svátkem Povýšení sv. kříže, který na ten den připadl. „Kolikrát toužíme po křesťanství vítězů, po triumfálním křesťanství, které by bylo důležité a významné, oslavované a uctívané. Křesťanství bez kříže je však světské a stává se neplodným,“ varoval František.

Daleko za hranicemi Slovenska pak upoutala pozornost jeho odpolední návštěva v chudinské čtvrti Košic Luník IX, kde žijí převážně Romové. Pódium vyrostlo v areálu zdejší salesiánské misie a papeže uvítal P. Peter Bešenyei SDB, který přes 30 let pracuje v pastoraci Romů. „Nemálo Romů se díky poznání a přijetí Ježíše Krista rozhodlo žít nový život. Církev pro ně dělá mnoho, přestože toto její úsilí často zůstává ze strany státu nepovšimnuté a zamlčené,“ řekl mimo jiné papeži salesián s tím, že Františkova návštěva snad napomůže většímu respektu většinové společnosti k Romům i vzájemnému smíření a lepšímu soužití.

Ježíše najdete na periferii

O své životní cestě svědčilo i několik zdejších obyvatel. František poté Romy ocenil za jejich postoj k rodině a životu a ujistil je: „Církev je domov, je to váš domov. Proto bych vám chtěl ze srdce říci: Jste vítáni, ciťte se vždy v církvi jako doma a nikdy se v ní nebojte žít. Nikdo ať vás ani nikoho jiného nenechává mimo církev!“ A kněžím, řeholníkům, řeholnicím a dalším, kdo se Romům věnují, poté za jejich úsilí poděkoval a shromážděným zdůraznil: „Nebojte se vyjít vstříc lidem na okraji. Zjistíte, že jdete v ústrety Ježíšovi.“

Život nejde prožít jako náhradník

Posledním programovým bodem úterního dne pak bylo setkání s mládeží na košickém stadionu fotbalového klubu Lokomotiva. Podle pořadatelů sem přijelo na 25 tisíc mladých poutníků z celého Slovenska, kteří tu strávili celý den, otevřený společnou bohoslužbou s českým primasem kardinálem Dominikem Dukou. „Setkání i připravený program byly velmi hezké, líbila se nám svědectví, taneční vystoupení i kapely, které tu zahrály,“ ocenili manželé Jan a Pavlína z Velkého Meziříčí, kteří do Košic přicestovali s dospívajícími syny a s dalšími poutníky z farnosti. Meziříčský kaplan P. Slavomír Ordoš je totiž košický rodák, a tak pětisetkilometrový výlet „domů“ uvítal a zorganizoval i pro další zájemce.

S mladými lidmi tu papež František mluvil o lásce, která není jen pocitem, ale darem, zahrnujícím i odpovědnost a schopnost být věrný. „Ve velkých příbězích jsou vždy dva prvky: jedním je láska a druhým hrdinství. Vždy jdou ruku v ruce. Aby byl život skvělý, potřebujete obojí,“ zdůraznil papež mládeži a vyzval: „Neposlouchejte ty, kdo vám prodávají iluze: jsou to manipulátoři štěstí. Byli jsme stvořeni pro větší radost. Každý z nás je jedinečný a je na světě proto, aby se cítil milován ve své originalitě a miloval druhé tak, jak to za něj nemůže udělat nikdo jiný. Není možné prožít život na lavičce pro náhradníky!“

Nést s druhým jeho bolesti jako Maria

Poslední den Františkovy návštěvy pak patřil poutníkům, kteří připutovali ze Slovenska, ale i z Česka nebo Rakouska do národní svatyně v Šaštíně, aby tu v její sváteční den uctili patronku Slovenska Pannu Marii Bolestnou. Svatý otec celebroval za přítomnosti devíti desítek biskupů včetně mnoha českých a moravských, za účasti prezidentky Zuzany Čaputové a dalších reprezentantů státu a asi 60–70 tisíc poutníků. „Víru nesmíme redukovat na cukr, který oslazuje život,“ prohlásil František při homilii a pozval k víře, která po Mariině vzoru vychází na cestu a nese s druhým i jeho bolest. „Kéž vás Pán navždy zachová v úžasu a vděčnosti za dar víry a blahoslavená Panna Maria ať vám udělí potřebnou milost, aby vaše víra byla stále na cestě, aby měla nádech proroctví a byla bohatá na soucit,“ uzavřel papež František, než nasedl do vrtulníku a přes bratislavské letiště se vydal na cestu zpátky do Říma.