Maria je cestou, která nás vede do srdce Krista, jenž z lásky k nám obětoval svůj život. Ve světle evangelia (Lk 2,25-35) můžeme na Marii pohlížet jako na vzor víry. Rozpoznáváme tři vlastnosti víry: cestu, proroctví a soucit.

Mariina víra se vydává na cestu (srov. Lk 1,39). Maria šla navštívit svou sestřenici Alžbětu. Nepovažovala za výsadu, že byla povolána za Spasitelovu matku; neztratila prostou radost ze svého pokorného ponížení poté, co ji navštívil anděl; nezůstala stát a nečinně rozjímat mezi čtyřmi stěnami svého příbytku. Naopak, žila svůj dar jako poslání; cítila potřebu otevřít dveře a vyjít z domu; stala se živým ztělesněním oné nedočkavosti, s níž Bůh touží přijít ke všem lidem a zachránit je svou láskou.

Místo pohodlí zvyků volí neznámé cesty; místo stability domácnosti namáhavou chůzi; místo bezpečí klidné zbožnosti riziko víry, která se otevírá novým výzvám. Evangelium nám také ukazuje Marii na cestě k Jeruzalému, kde spolu s Josefem obětuje Ježíše v chrámu. Celý její život bude cestou za jejím Synem – půjde jako první učednice až na Kalvárii, k úpatí jeho kříže.

Chůzí překonávat statickou víru

Panna Maria je pro slovenský národ vzorem víry, která se vydává na cestu, vždy podněcována prostou a upřímnou zbožností. Chůzí překonáváte pokušení statické víry, která se spokojí s obřady nebo starou tradicí; vycházíte ze svého nitra, „v batohu“ si nesete své radosti i bolesti a svůj život proměňujete v pouť lásky k Bohu a ke svým bratřím a sestrám. Prosím, zůstaňte na cestě! Nezastavujte se. Když se církev, biskupové, kněží zastaví, onemocní Boží lid.

Mariina víra je také vírou prorockou. Mladá nazaretská dívka je proroctvím Božího působení v dějinách, jeho milosrdného jednání, které převrací logiku světa, povyšuje pokorné a rozptyluje pyšné (srov. Lk 1,52). Je zástupkyní všech „Pánových chudých“, kteří volají k Bohu a očekávají příchod Mesiáše. Maria je Dcera Siónu, kterou zvěstovali proroci (srov. Sof 3,14-18), Panna, která počala Emanuela, což znamená „Bůh s námi“ (srov. Iz 7,14). Jako Neposkvrněná Panna je Maria ikonou našeho povolání: stejně jako ona jsme i my povoláni být svatí a neposkvrnění v lásce (srov. Ef 1,4) a stát se Kristovým obrazem.

Nezapomínejme, že víru nesmíme redukovat na cukr, který oslazuje život. Ježíš je znamením, kterému budou lidé vzdorovat. Přišel, aby přinesl světlo tam, kde byla tma, vyvedl tmu na světlo a donutil ji ustoupit. Proto proti němu temnota stále bojuje. Kdo přijímá Krista a otevírá se mu, vstává z mrtvých; kdo ho odmítá, je sám příčinou své zkázy. Ježíš svým učedníkům vysvětlil, že nepřinesl na svět pokoj (srov. Mt 10,34), jeho slovo je totiž jako dvousečný meč; vstupuje do našeho života a vyzývá nás, abychom se rozhodli. Před Ježíšem nemůže nikdo zůstat vlažný nebo sedět na dvou židlích najednou. Přijmout ho znamená souhlasit s tím, že ve mně Ježíš odhalí rozpory, modly, vnuknutí zla a stane se pro mě vzkříšením, protože mě pozvedne, podá mi ruku a pomůže mi začít znovu.

Takové proroky potřebuje i dnešní Slovensko. Nejde o to, abychom byli vůči světu nepřátelští, ale abychom byli znamením, kterému se bude klást odpor, křesťany, kteří umějí ukázat krásu evangelia, lidmi, kteří navazují dialog, kteří odhalují bratrství tam, kde panuje rozdělení, kteří šíří příjemnou vůni přijetí a solidarity tam, kde převládá sobectví, kteří chrání život tam, kde se uplatňuje logika smrti.

Soucitná Matka

A konečně – Maria je Matkou soucitu. Žena, která si říkala „služebnice Páně“ (srov. Lk 1,38) a která s mateřskou péčí dohlížela, aby na svatbě v Káně nechybělo víno (srov. J 2,1-12), se podílela na spásném poslání svého Syna a šla s ním až k úpatí kříže. V té chvíli mučivé bolesti pochopila Simeonovo proroctví: „I tvou vlastní duší pronikne meč.“ (srov. Lk 2,35). Maria s rozervanou duší – soucitná Matka, která sbírá naše slzy a zároveň nás utěšuje a připomíná nám, že v Kristu je konečné vítězství.

Maria, Bolestná Matka, od paty kříže neutíká, nesnaží se zachránit si život, nepoužívá lest ani duchovní „anestetika“, aby se vyhnula bolesti. To je důkaz soucitu: zůstat pod křížem, s tváří plnou slz, ale s vírou v to, že Bůh ve svém Synu proměňuje bolest v radost a vítězí nad smrtí.

S pohledem upřeným na Marii se i my otevíráme víře, která se stává soucitnou a vede nás, abychom sdíleli svůj život s těmi, kdo jsou zranění, trpí nebo musí nést na svých bedrech těžké kříže. Víra, která není abstraktní, ale nutí nás soucítit s potřebnými. Tato víra podle Božího stylu, pokorně a bez rozruchu, odstraňuje bolest světa a spásou zavlažuje brázdy dějin.

Kéž vás Pán navždy zachová v úžasu a vděčnosti za dar víry! A Panna Maria ať vám udělí milost, aby vaše víra byla stále na cestě, měla nádech proroctví a byla bohatá na soucit.