Pochybnostem dal bohužel korunu Miloš Zeman svými defétistickými výroky, kterými zpochybnil jak NATO, tak USA, místo aby zaujal kvalifikovanější a realistické stanovisko člověka, který má nejen více informací, ale je také odpovědným za vojenskou obranu a ozbrojené síly. Ani jsem si již nezkoušel na jeho místě představit Václava Havla. Ale budiž, nemá tedy Zeman pravdu, byť by ji měl formulovat s vizí cesty k nápravě? Není NATO poražená aliance, zesláblá a rozprášená mudžahedíny?

Je dobré si připomenout, že do Afghánistánu jsme se dostali s Američany po útocích z 11. září jako jejich spojenci, kteří jim nabídli skrze NATO aktivaci kolektivní obrany podle článku 5 atlantické smlouvy o společné obraně při napadení spojence. Američané sice článek 5 neaktivovali, protože si chtěli udržet vlastní právo rozhodovat a velet z velitelství Centcom v Tampě na Floridě, ale vznikla dobrovolná koalice.

Operace Enduring Freedom (Trvalá svoboda) nejdříve přivedla naše chemiky do Kuvajtu, mezinárodní koalice pokračovala invazí do Afghánistánu, porážkou Tálibů i al-Káidy, po deseti letech i zabitím Usámy bin Ládina. Z Afghánistánu již nevzešel žádný teroristický útok, zmizely tu výcvikové tábory teroristů.

Proměna země

Koalice se rovněž pustila do modernizace země, kterou za dvacet let hodně změnila. Podle dat Člověka v tísni mezi roky 2000 až 2020 narostla délka dožití z 54 na 64 let, průměrný počet dětí na ženu klesl ze 7,5 na 4,3. Dostupnost pitné vody se zvýšila z původních 28 % na 75 %. Z několika set km zpevněných silnic je dnes asfaltovaných bezmála 18 tisíc km. Omračující je změna ve vzdělání, počet dětí v ZŠ vzrostl ze 773 tisíc na 6,5 milionu (v roce 2018), respektive 9,2 milionu ve všech školách, z toho 39 % dívek. Gramotnost stoupla z 28 % na 43 %, počet učitelů z 27 tisíc na 220 tisíc. Zdravotní péče je dnes v dosahu dvou hodin pro 87 % z 38 milionů obyvatel. V lednu bylo registrováno 27 milionů mobilů, síť byla dostupná pro 69 % populace. Přes 11 % obyvatel je na sociálních sítích, 107 televizních kanálů a 65 rozhlasových stanic vysílá i mimo Kábul. V afghánském parlamentu zasedlo podle kvóty 27 % žen, což je více než v naší sněmovně. V celém Afghánistánu bylo ve zvolených funkcích 9708 žen.

Dvacáté výročí útoků připadá na dobu řízeného předání Afghánistánu zpět do rukou Tálibanu podle dohody, kterou dojednala Trumpova administrativa 29. února 2020 v katarském Dauhá. Táliban po ní přestal zabíjet zahraniční vojáky, zavázal se neposkytnout území pro teroristické organizace, jakými byla například zmíněná al-Káida. USA propustily množství vězněných vůdců a bojovníků Tálibanu a k 31. srpnu, spolu se spojenci, opustili Kábul. Tak jako byla invaze výlučným rozhodnutím USA, byl jejich rozhodnutím i odchod a předání země Tálibům. Doufejme, že jiným než po porážce Moskvy v roce 1989.

Obdobně rychle Američané odešli z Iráku v roce 2013, kde ostatní spojenci naopak zůstali. Výsledkem vzniklého vakua a sektářského násilí šíitů proti sunnitům byl tzv. Islámský stát. Afghánistán snad podobný vývoj nečeká. Ale neměli bychom jen pasivně přihlížet nebo zemanovsky skuhrat. Táliban si sice dojednal podporu v Moskvě a Pekingu, ale kromě těchto mocných sousedů se zde prosazuje ještě Pákistán, Írán, a nakonec i Turecko. Ani my bychom neměli rezignovat a pokračovat v humanitární a diplomatické aktivitě.

Naše závazky

Vraťme se však k NATO. Jeho hlavním posláním je obrana Evropy, výhradně proti vojenskému útoku, ať již konvenčnímu nebo jinému, nejen jadernými zbraněmi, ale i aktuálním hybridním útokům. V Evropě NATO zadržuje zejména ruskou hrozbu a v uplynulých letech se významně podílelo i na ukončení konfl iktu v bývalé Jugoslávii, na podpoře jihovýchodního křídla po invazi Ruska na Krym a nyní přednostně na posílení obrany států baltského regionu. V těchto úkolech bude ovšem NATO tak silné, jak budou silné jeho členské země – z hlediska svých vojenských schopností a výkonnosti i politické vůle k obraně v podmínkách parlamentních demokracií.

V této souvislosti si musíme formulovat své vlastní zadání. Předně, chceme-li silné NATO, musíme plnit své závazky – nejen financemi, ale i schopnostmi armády. Zatím je neplníme. Musíme být solidární, a to jak vůči spojencům, tak vůči těm, s kterými aliance spolupracuje a pomáhá. Zatřetí, chceme-li spoléhat, že nám spojenci pomohou v případě napadení, musíme mít vlastní vůli se bránit silou, mít vnitropolitickou rozhodnost a odpovědnost, neopakovat chyby z Mnichova a kapitulantské výroky o NATO, které nás poškozují.

A konečně, v NATO nejsme pro ně samotné, ale pro jeho smysl bránit demokratické země respektující lidská práva, svobody a právní stát, které mají potřebnou oporu ve svých občanech, parlamentech, vládách a politicích. Připomeňme si, že podmínkou našeho přijetí nebyla dokonalá armáda, ale solidní parlamentní demokracie, volby, tržní systém, zákony a jejich uplatňování. A také a možná především většinová podpora těchto pilířů občany. Bylo by dobré, pokud chceme, aby nám NATO nadále bylo schopno pomoci, abychom striktně podle toho volili i v nastávajících volbách. S plným vědomím toho, že bezpečnost je podmínkou svobody i prosperity.