Eucharistický kongres v Budapešti, papežská návštěva Slovenska, Národní svatoludmilská pouť na Tetíně – poslední dny astronomického léta provázely nebývalé události. Celá řada konkrétních poselství a pozvání k probuzení někdy poněkud zaprášené víry. Opakovaně v těchto dnech zazněla výzva opustit bezpečí svého intimního vztahu k Bohu, svou privátní sféru a obrátit se k druhým lidem, jak nás k tomu vyzval Kristus. Nikoliv s nějakou indoktrinací a slovy. Ale jak řekl papež v Šaštíně, svědčit o kráse evangelia svým životem: „Být křesťany, kteří navazují dialog, v němž se objevují různé postoje; kteří odhalují bratrský život tam, kde panuje rozdělení a neshody ve společnosti; kteří šíří příjemnou vůni přijetí a solidarity tam, kde často převládá osobní a kolektivní sobectví; kteří chrání a zachovávají život tam, kde se uplatňuje logika smrti.“

Je málo libovat si nad krásou a vážností těchto slov nebo se dojímat, jak to ten papež nebo jeho legát na Tetíně umějí hezky slovy vystihnout. Jsou to těžké a konkrétní výzvy, které nás staví před sebe samé s otázkou, zda evangeliu doopravdy věříme a jsme si vědomi toho, co po nás Kristus chce, anebo jestli je naše víra jen skořápka, zvyk nebo kulturní či historické dědictví otců. Jsme to my, kdo máme chyceni za srdce nezůstat stát a proměňovat svět.

Abychom se mohli vrátit k tomu, co v posledních dnech zaznělo, přinášíme také v tomto vydání papežovy promluvy a na příště chystáme i slova kardinála Christopha Schönborna v rozhovoru, který poskytl KT.