KOMENTÁŘ Marka Šmída

Ze zemí tzv. východního bloku to nebylo pouze Československo, kde katolická církev svedla těžké zápasy s komunistickým režimem, ale rovněž mnohé další země, jako Polsko, Maďarsko, Jugoslávie či Rumunsko, v nichž komunisté po roce 1945 zahájili útok na tradiční náboženské hodnoty. Církev pro ně totiž nepředstavovala pouze tradičního nepřítele marxismu-leninismu, ale rovněž integrální součást starého režimu, který chtěli odstranit jednou provždy.

Ačkoliv byl hnězdenský a varšavský arcibiskup a polský primas Stefan Wyszyński v lednu 1953 kreován kardinálem, již v září téhož roku byl komunistickým režimem zatčen a uvězněn v Rywałdu v severním Polsku a později zadržován na mnoha místech v domácím vězení, kde byl nepřetržitě sledován. Státní orgány doufaly, že Wyszyńského nařknou z provádění provatikánské a proimperalistické politiky, čímž veřejně dehonestují katolickou církev v zemi, ale nezlomily ho. V izolaci strávil kardinál Wyszyński období od září 1953 do října 1956. Ve vězení sepsal tzv. Jasnohorské sliby polského národa, do nichž vložil morální i společenské zásady budoucího života v zemi včetně věrnosti katolické víře. Tří let strávených v internaci primas nelitoval, ale vnímal je jako roky obětované pro slávu Boží a postavení církve ve světě. Uvěznění mu navíc získalo mimořádnou popularitu nejen v samotné církvi, ale i uvnitř polské společnosti.

Jako jediný ze všech uvězněných primasů ve východní Evropě se Stefan Wyszyński do své arcidiecéze vrátil a vykonával dále svoji úlohu sídelního biskupa. Do funkcí se kromě něj vrátilo všech třináct uvězněných či vyhnaných biskupů, což se překvapivě dělo za souhlasu nového prvního muže komunistického Polska Władysława Gomułky. Ten dokonce usiloval o obnovení diplomatických styků se Svatým stolcem i návrat apoštolského nuncia do Varšavy, aby se tak oslabila primasova výjimečná pozice v polské společnosti.

V průběhu následujících desetiletí se Stefan Wyszyński stal nezpochybnitelným vůdcem polského národa, jenž stál v opozici proti komunistickému režimu. Od roku 1961 se demonstrativně neúčastnil parlamentních voleb, čímž svůj kredit morálního vůdcovství ještě zvyšoval. Mimořádný respekt mu umožňoval vyjadřovat se k záležitostem, které rozhodně překračovaly čistě náboženskou oblast. Vahou své osobnosti a diplomatickými schopnostmi dokázal Stefan Wyszyński obratně vyjednávat nejen s komunistickým režimem, ale též se státním sekretariátem Svatého stolce, před nímž tvrdě hájil polské národní zájmy. Riskoval tím dokonce své postavení. Byl to právě on, kdo dával tvářnost polskému katolicismu ve druhé polovině 20. století, a to především v době mimořádných represí, kdy komunistický režim zasahoval do společenských záležitostí a narušoval život v zemi.

Avšak i v tradičně katolickém Polsku neváhal komunistický režim rušit hodiny náboženství, odstraňovat kříže z veřejných institucí, zavírat kněžské semináře a katolické školy, bránit výstavbě nových kostelů, prosazovat loajální kněze v rámci tzv. hnutí vlasteneckých kněží atd. V konfrontaci s polským komunistickým režimem se Stefan Wyszyński veřejně dožadoval dodržování lidských práv, občanských svobod a náboženských hodnot. V 70. letech opakovaně intervenoval ve prospěch dělníků postižených represemi státní moci. Měl významný podíl i na tom, že komunistické orgány vyhlásily v červenci 1977 rozsáhlou amnestii pro uvězněné.

Vlivný primas

Pomyslným vrcholem jeho episkopátu se stal rok 1978, kdy se v srpnu a říjnu účastnil obou papežských voleb ve Vatikánu. Mezi kardinály volícími papeže se těšil takové důvěře, že patřil do úzkého kruhu favoritů, avšak sám neměl papežské ambice. Na svatopetrský stolec odmítal usednout pro svůj pokročilý věk, nicméně poukázal na schopného mladého krakovského arcibiskupa Karla Wojtyłu, jenž se ve druhé zmíněné volbě skutečně stal papežem – Janem Pavlem II.

Stefan Wyszyński zemřel dne 28. května 1981 ve věku 79 let, dva týdny po atentátu právě na Jana Pavla II. Jeho pohřeb se za účasti mnoha set tisíců věřících stal mimořádnou náboženskopolitickou manifestací. Nepřítomného papeže zastupoval státní sekretář Svatého stolce kardinál Agostino Casaroli. Tělo zesnulého primase bylo pochováno v katedrále sv. Jana Křtitele ve Varšavě. Proces blahořečení Stefana Wyszyńského, který je v Polsku vnímán jako hrdinský odpůrce zločinných totalit 20. století, nejprve nacismu a později komunismu, byl zahájen v dubnu 1989 z iniciativy Jana Pavla II. Pokroku bylo dosaženo v prosinci 2017, kdy papež František prohlásil Stefana Wyszyńského za ctihodného. V září 2021 bude tento proces uzavřen a Boží služebník vepsán do seznamu svatých.

O autorovi| Autor vyučuje církevní dějiny na KTF UK