KOMENTÁŘ Richarda Pinarda

Pamatuji se, jak byla ta prodavačka na Újezdě v Praze na Malé Straně roztržitá. Nedalo mi to a zeptal jsem se, jestli se něco děje. „V New Yorku spadla Dvojčata,“ odpověděla. „Bylo snad zemětřesení?“ zhrozil jsem se. „Ne, teroristický útok s letadly,“ vyvedla mě děsivou zprávou z omylu.

Každý, komu je více než 35 let, si pravděpodobně přesně vzpomene, kde a jak se o této tragédii dozvěděl. Únosci narazili civilními dopravními letadly do mrakodrapů Světového obchodního centra v New Yorku a do Pentagonu ve Washingtonu. Další letadlo se zřítilo do pole v Pensylvánii poté, co se cestující únoscům postavili a zabránili tak ještě většímu neštěstí.

Jaké trvalé následky měly útoky na americkou společnost? Dvacetileté výročí nabízí příležitost nad touto otázkou bilancovat.

Spěchal jsem zpátky do práce. V televizi pořád dokola běžely surrealistické obrazy, které bylo velmi těžké a bolestné sledovat. Nepříjemné byly i neustálé zmínky o tom, že tyto útoky „změnily Ameriku“. Nechtěl jsem, aby brutální, vražedné násilí změnilo mou zemi. To by měl přece udělat jen spravedlivý, demokratický a společenský dialog.

Média brzy označila za pachatele Usámu bin Ládina a al-Káidu. Ta jména pro mě tenkrát nic neznamenala. Nikdy jsem o nich neslyšel. V rozhovoru pro jedny indické noviny – moje žena pochází ze starobylé katolické komunity v Kérale, kde jsme později pobývali – se mě novinář opakovaně ptal: „Určitě se teď chcete pomstít!?“ Odpověděl jsem, že pro mě jako křesťana je touha po pomstě zapovězená. Moje odpověď ho zanechala ve viditelném dilematu, zda nemá změnit vyznění článku, který už měl z většiny připravený.

Vojenská koalice pod vedením USA rychle odstavila od moci v Kábulu Táliban, který byl hostitelem al-Káidy. Americká stanice RFE/ RL (dříve Svobodná Evropa – pozn. red.), kde pracuji, zde v Praze posléze spustila Rádio Svobodný Afghánistán. Připojilo se k nám několik skvělých a vzdělaných afghánských novinářů. Jejich odhodlání poskytovat svobodné, spravedlivé a vyvážené zpravodajství v paštunském a darijském jazyce bylo zřejmé od počátku.

Zároveň ale z USA pronikaly zprávy, že se muslimští Američané cítí být úřady vyčleňováni jen proto, že jsou muslimové. Někteří se dokonce z tohoto důvodu rozhodli ze země odejít. Pokud byly tyto příběhy pravdivé, byly v ostudném rozporu s americkými hodnotami.

Boje a válečná řešení se bohužel protáhly. George W. Bush napadl Irák, aniž by dokončil práci v Afghánistánu. Ani administrativa Baracka Obamy nedokázala konfl ikt urovnat. To vše stálo miliardy dolarů a tragicky vedlo k velkému krveprolití.

Téměř patnáct let po útocích se ukázalo, jak moc by se mohla Amerika změnit, když prezidentský kandidát Donald Trump vyzval k zákazu vstupu muslimů do země. Nikoli ke konkrétnímu zákazu pravděpodobných islámských teroristů, ale prostě „muslimů“ obecně – tedy 1,8 miliardy lidí na planetě bez ohledu na to, kdo jsou, jaké mají názory nebo jaké hodnoty vyznávají.

Moje zkušenost s touto komunitou byla a je odlišná. Každý den pracuji s lidmi z několika desítek zemí, včetně mnoha muslimů. To kolegové mi opakovaně ukazují pravdivost prozření sv. Petra, že „v každém národě je Bohu milý ten, kdo… koná spravedlnost“ (Sk 10,34-35). Najednou by mým slušným, pracovitým a poctivým kolegům měl být odepřen přístup do země svobody? To mě šokovalo. Přesto se za Trumpovými názory sešikovaly miliony obyčejných Američanů. Řekl bych, že to byl skutečný odkaz 11. září v Americe. Násilí a války posílily obavy Američanů. Tyto obavy časem nahlodaly velkou část naší obyčejné slušnosti. Neslušné a nepřijatelné se najednou stalo součástí veřejné diskuse.

Dopady na Afghánce byly samozřejmě mnohem horší. Po dvaceti letech se země vrací pod vládu Tálibanu, což ohrožuje životy mnoha lidí, kteří touží po lepším Afghánistánu. Doufejme, že osobní svoboda, kterou Afghánci zažili v uplynulých dvaceti letech, v nich zůstane jako vodítko k lepší budoucnosti. Zcela jistě jim moji kolegové odsud z Prahy budou i nadále poskytovat vyvážené zpravodajství a informace, jak nejlépe dovedou.

O autorovi| Autor pracuje na oddělení pro výzkum trhu a interní hodnocení kvality programů v Radio Free Europe/ Radio Liberty. V Praze žije od roku 1993