Charita Litoměřice (dříve Farní charita Litoměřice) odstartovala už o prázdninách provoz výcvikového centra pro neformální pečovatele, kterými jsou nejčastěji členové rodiny a blízcí klientů. „Je to doplněk našich služeb, který podporuje i Ústecký kraj,“ uvádí ředitelka Charity Litoměřice Karolína Wankovská.

Potřebu takového centra podle ní ukázala přímo praxe, pracovníci pečovatelské služby narážejí na limity blízkých klientů. „Máme mnoho potřebných. Dokud se nerozrosteme o další pracovníky, musíme jim pomoci i jinak. Nemůžeme být u rodin nonstop, na to máme mnoho klientů, kteří nás potřebují,“ konstatuje ředitelka. Připomíná, že populace stárne a kapacita lůžek je nedostatečná, a proto je třeba, aby se role pečovatelů ujímali a uměli zhostit nejbližší lidé. „Než ke klientům dorazíme, musíme vědět, že si rodina bude umět pomoci i sama. Například, když babička spadne v noci z lůžka, existuje mnoho variant, jak ji vrátit zpět do postele, ale jen jedna je bezbolestná,“ vysvětluje Wankovská.

Nácvik každodenní pomoci

Litoměřická charita proto pokládá zdokonalování rodinných pečovatelů za klíč k úspěchu. „Myslím si, že výcviková centra by měly mít všechny pečovatelské služby,“ míní ředitelka.

„Máme možnost učit, jak správně používat kompenzační pomůcky, máme možnost s pomocí figuríny naučit polohování nebo hygienu. Ukazujeme, jak by měl vypadat pokoj klienta doma. Často jsou pokoje zastavěné nábytkem, v takovém prostoru pak máme problém i nacvičovat chůzi s chodítkem, často jsou v pokoji neomyvatelné a nepotřebné věci jako koberce, zaprášené knihy, které pečovatelce ztěžují práci. Senior třeba také leží na padesát let starém lůžku, to je nízké a nelze na něm provádět bezbolestně hygienu,“ vyjmenovává nejčastější příklady, kdy se může praxe z výcviku hodit.

Všechny pomůcky, které se nacházejí ve výcvikové místnosti, lze neformálním pečovatelům zapůjčit. Zájemci se mohou obracet na pečovatelskou službu litoměřické charity.