Postava světice provázela „služebníky oltáře“ ve věku od deseti do patnácti let zejména celotáborovou hrou, která zahrnovala klasické bojovky, poznávací soutěže, výlety i táborový oheň. „Prostě to, co patří ke každému správnému táboru. Ale protože jsme především tábor ministrantský, nejdůležitější byla ministrantská formace, která začínala každý den ráno v kostele. Tam jsme si vysvětlovali, proč se co při liturgii děje, jaký to má význam a podstatu, nechyběl ani praktický nácvik,“ vysvětluje P. Pavel Fořt, vedoucí ministrantského tábora a Diecézního centra mládeže, které tábor každoročně pořádá.

Postava Johanky z Arku táborníky zaujala. „Klukům je blízká jako rytířka, která bojovala za dobrou věc. Děvčatům proto, že to všechno dokázala právě jako dívka. Dostala své poslání, musela se spoustu věcí učit a mít k tomu všemu odvahu. To jsme se snažili napodobit třeba na delším celodenním výletě, kde bylo třeba plnit ne zcela lehké úkoly a využívat kooperaci s druhými. A dařilo se to,“ pochvaluje si P. Pavel Fořt, který byl součástí týmu vedoucích – dalších dvou kněží a osmi animátorů.

Ačkoliv skoro celý týden propršel, což značně omezilo venkovní aktivity, ponorková nemoc prý mezi dočasnými obyvateli diecézního pastoračního domu v Horní Blatné nehrozila. A do kostela, alespoň do toho zdejšího, který ministrantům ochotně otevíral kostelník pan Dáňa, přece neprší.

Zakončení ministrantského tábora nemohlo být jiné, než že při páteční závěrečné slavné mši svaté všichni předvedli své nově nabyté ministrantské dovednosti, které budou využívat ve svých farnostech.