Svatý Pavel, který miloval Krista a jasně chápal, co je spása, nás učil, že „děti zaslíbení“ (srov. Gal 4,28) – tedy my všichni, ospravedlnění Kristem – nejsou pod poutem Zákona, ale jsou povoláni k náročnému životnímu stylu ve svobodě evangelia. Zákon (Desatero) existuje, nemůže však sám o sobě ospravedlňovat, jakmile přišel Pán Ježíš.

Pavel tvrdí, že Zákon je pedagog, dozorce (srov. Gal 3,23-25). Tento obraz si zaslouží, abychom ho chápali v jeho pravém významu. Apoštol jako by křesťanům naznačoval, aby dějiny spásy rozdělili na dvě části: předtím, než se stanou věřícími v Krista, a poté, co víru přijmou. V centru stojí událost Ježíšovy smrti a vzkříšení, kterou Pavel hlásal. Jsme ospravedlněni bezplatně skrze víru v Krista. Proto počínaje touto vírou existuje „před“ a „po“, pokud jde o samotný Zákon. Předchozí historie je dána tím, že jsme „pod Zákonem“ – kdo šel cestou Zákona, byl spasen, ospravedlněn. Ta následující cesta – po Ježíšově příchodu – má být žita podle Ducha Svatého (srov. Gal 5,25). Apoštol výslovně říká, že když je člověk „pod Zákonem“, je jakoby „hlídán“ a „zavřený“, tedy v jakési „preventivní vazbě“. Tento čas podle Pavla trvá už dlouho – od Mojžíše po Ježíšův příchod – a trvá tak dlouho, dokud člověk žije v hříchu.

Vztah mezi Zákonem a hříchem vysvětluje apoštol systematičtěji v listu Římanům, který napsal několik let po listu Galaťanům. Jak učí běžná zkušenost, přikázání nakonec podněcuje k přestupkům: „Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze Zákona“ (1 Kor 15,56). Jste pod Zákonem a máte otevřené dveře k hříchu. V této souvislosti nabývá odkaz na pedagogickou roli Zákona plného významu: Zákon nás vede k Ježíši. V antickém školském systému neměl pedagog dnešní funkci, tj. podporovat vzdělávání. Místo toho byl otrokem, jehož úkolem bylo doprovázet pánova syna k učiteli a pak ho přivést domů. Musel ho chránit před nebezpečím, hlídat ho, aby nezlobil. Jeho funkce byla spíše disciplinární.

Tóra byla projevem Boží velkorysosti vůči svému lidu. Po Abrahámově vyvolení Zákon určil cestu vpřed. Měl jistě restriktivní funkce, ale zároveň chránil lidi, vzdělával je, disciplinoval a podporoval je v jejich slabostech, zejména ochranou před pohanstvím. Apoštol je přesvědčen, že Zákon má jistě pozitivní funkci, tedy vede jako pedagog vpřed, ale jeho funkce je časově omezená. Její trvání nelze prodloužit, protože je spojena s dospíváním jednotlivců a jejich volbou svobody. Jakmile člověk dospěje k víře, Zákon vyčerpá svou přípravnou funkci a musí ustoupit jiné autoritě. Přikázání tu jsou, ale neospravedlňují nás. To, co nás ospravedlňuje, je Kristus. A co uděláme s přikázáními? Ponechte si je, ale jako pomůcku pro setkání s Kristem. Jak se mi žije? Ve strachu, že když to nezvládnu, přijdu do pekla? Nebo také žiji s nadějí a radostí z bezplatného spasení v Kristu?