„Je to tábor, který je skutečně vystavěný jako exercicie. Ale docela jiné, než jak je pod tímhle pojmem lidé obvykle znají. Jsou šité na míru mladším a starším náctiletým. Kromě duchovního doprovázení a zajímavých témat pro ně padesátičlenný tým připravil spoustu her a workshopů zasazených do poměrně náročného duchovního programu,“ popisuje končící táboření mladých katolíků P. Michal Němeček, člen organizačního týmu Runway campu (anglický název odkazuje na vzletovou dráhu – směrem k Bohu).

Na cestě k osobní víře

Letošní novinkou je první ročník Taxiway campu (je určen mladším a značí příjezdovou cestu k ranveji). „Zdálo se nám důležité připravit program i pro mladší věkovou skupinu. Kolem třináctého roku začínají odrůstat dětské víře a chceme jim pomoci na cestě k té osobní. Řada z nich se navíc právě v tomto věku začíná od víry vzdalovat,“ vysvětluje P. Vojtěch Smolka, který vede pražské Arcidiecézní centrum mládeže. Taxiway campu se účastnil v přípravném týmu také biskup Zdenek Wasserbauer. „Odjel jsem z tábora nadšený. Potkal jsem tu celou řadu krásných mladých lidí, zažil jsem u nich rodící se hloubku víry. A je tu skvělá parta organizátorů, kteří jsou ochotní dělat mnoho pro kamarády, pro církev, pro evangelizaci a vlastně i pro naši zem,“ chválil účastníky tábora biskup.

Každý den Runway campu byl věnovaný nějakému tématu. Stvoření a hodnotu člověka v Božím plánu představil někdejší vojenský kaplan P. Tomáš Hoffmann. Nad každým tématem pak přemýšleli účastníci v dopoledních skupinkách – včetně toho o hříchu, o němž přijel s mládeží hovořit P. Josef Prokeš z Vodňan. „Ten den jsme pak hodně zpovídali. Byl veliký zájem a přicházeli i ti, kteří mají životní těžkosti a problémy a třeba nebyli celé roky u zpovědi,“ vysvětluje potěšeně P. Němeček.

„Počasí je mizerné. Přijeli jsme do horské mlhy a zimy, ale máme zázemí v prostorách kláštera i kostela, kde se můžeme schovat, takže valná většina programu může být pod střechou,“ popisuje nevalné meteorologické poměry jeden z dobrovolníků Mikuláš Hobzík. Počasí však nezhatilo ani výlet, na který se všichni účastníci vydali hned zkraje tábora, aby se lépe poznali.

Rodičům k nevíře

Každý den uzavřela večerní modlitba, poměrně dlouhý program v kostele s kapelou. „Na začátku tábora bývají táborníci celí vyvalení, když jim řekneme, že stráví v kostele třeba dvě hodiny. A když tábor končí, nemůžeme je večer dostat ven. Pro rodiče je to často k nevíře, že by jejich dítě chtělo zůstat v kostele tak dlouho,“ směje se P. Michal Němeček. „Je také cítit, že jsme prožili covidový rok, při kterém se účastníci nemohli setkávat se svými vrstevníky. Právě společenství věřících je vedle modlitby důležitým prvkem obou táborů,“ přibližuje jeden z organizátorů Antonín Zajíček.

„Každý rok zjišťujeme, že mladí lidé se potřebují dotknout víry trošku jinak, než jak ji prožívají ve své farnosti, v kostele, v rodině,“ shodují se P. Smolka a P. Němeček.