Kandidát blahořečení Matteo Ricci (1552–1610) byl jedním ze zakladatelů jezuitských misií v Číně. Uskutečnil vlastně to, co se nepodařilo jeho předchůdci, apoštolovi Dálného východu sv. Františku Xaverskému, který založil misie v Indii, Molukách i Japonsku a který byl přesvědčen, že právě obrácení Číny na křesťanství sehraje klíčovou roli v evangelizaci dalších asijských zemí. Skolen horečkou ale zemřel ve 46 letech na cestě do Číny na ostrově Sancianu. Shodou okolností ve stejném roce se narodil Matteo Ricci, který o mnoho let později jeho sen začal uskutečňovat.

Italská autorka, sinoložka Michela Fontana ve své knize, oceněné prestižní Grand Prix de la Biographie Politique, líčí životní osudy tohoto misionáře – prvního Evropana, jenž dlouhodobě pobýval v Říši středu a stal se prvním překladatelem klasických děl čínské literatury do latiny, autorem prvního portugalskočínského slovníku a vůbec nejstarší dochované mapy světa v čínštině, která už zahrnovala i americký kontinent. Ricci byl výjimečnou osobností: dokonale ovládal čínskou řeč, měl mimořádnou paměť a udivoval čínské učence svými přírodovědeckými znalostmi. Aby co nejvíce splynul s tamní společností, přijal jméno Li Ma-tou, pod kterým je v Číně známý dodnes.

Autorka líčí jeho příběh velmi střízlivě, nejde o žádný oslavný životopis hrdiny, génia a světce. Popisuje jeho postupné pronikání do čínské kultury, jeho úspěchy i nezdary, jeho předsudky i dobrotu srdce. Je to plastický portrét člověka, který čelí obrovské kulturní, civilizační i náboženské výzvě a dokáže v ní obstát. Několikrát hrozí celému jeho misijnímu dílu krach, ale nakonec se stává chráněncem samotného čínského císaře, který mu vzdá i nebývalý hold: Ricci je po smrti pochován na pozemku přiděleném císařskou vůlí.

Ricci vedle misijního zápalu vynikal i moudrou trpělivostí. Své vzdálené řádové představené při jejich nedočkavosti, že misie nepřináší tolik konverzí, jak si slibovali, ujišťoval, že zasévá semínka evangelia a ovoce jednou sklidí jeho následovníci. Díky své intelektuální zvídavosti pronikal do tajů konfuciánské filozofie a čínské mentality, choval velkou lásku ke vědě, hlavně k matematice, která mu otevírala dveře mezi dobovou čínskou elitu. Jeho literární díla se těšila široké oblibě – hlavně Rozprava o přátelství, vydaná před několika lety i česky (Refugium Velehrad 2007).

Fontana zaznamenala i další osudy jezuitské misie po Ricciho smrti. Ta přečkala i konec vlády dynastie Ming, za nové vlády dosáhla rozmachu, a v roce 1692 dokonce jakéhosi „tolerančního patentu“ vůči křesťanství. V době, kdy jezuité v Číně začali skutečně sklízet ovoce Ricciho akulturační snahy, zasáhl Řím. Ten totiž s Tovaryšstvem v té době vedl ostré polemiky. Jezuitům v Číně bylo vytýkáno, že svou tolerancí k civilním čínským obřadům podporují modlářství. Papež Klement XI. roku 1715 zakázal čínský ritus a jeden z jeho nástupců Klement XIV. pak roku 1773 rozpustil celý jezuitský řád. Jméno Mattea Ricciho, průkopníka dialogu mezi Čínou a západním světem, mělo být pak zapomenuto. Až v posledních desetiletích je zvolna znovu objevujeme.

Michela Fontana: Matteo Ricci. 

Jezuita v Číně (Dauphin 2021)