Svatý Vavřinec žil ve třetím století, pocházel ze Španělska a do Říma přišel, aby se stal žákem pozdějšího papeže Sixta II.

Ten jej povolal do sboru sedmi římských jáhnů a mladému Vavřinci svěřil majetek římské církve, aby se mohl jako arcijáhen postarat o všechny potřebné a chudé.

Bohužel tehdejší císař Valerián – veden touhou po získání církevního majetku – rozpoutal v Římě kruté pronásledování křesťanů. Nejdřív nechal popravit samotného papeže Sixta II. Podle tradice papež ještě před smrtí Vavřinci předpověděl, že ho bude brzy následovat. Jáhen, který si byl vědom toho, že mu nezbývá moc času, skvěle využil svých posledních dnů, aby jemu svěřený majetek rozdal potřebným. Svolal všechny chudé, trpící, nemocné, sirotky a vdovy, a představil je císařskému úředníku: „Pohleď na naše bohatství. Zde je největší poklad církve!“ Zklamaný a rozzuřený císař, který doufal, že svou pokladnu naplní stříbrem a zlatem, se rozhodl krutě se pomstít a nechal Vavřince popravit. Dne 10. srpna 258, tedy pouhé tři dny po smrti papeže Sixta II., byl umučen i jeho věrný žák Vavřinec. Císař pro něj zvolil obzvlášť krutou smrt – upálením na rozžhaveném roštu.

Podle legendy se sv. Vavřinec nejen nezalekl smrti, ale dokonce si zachoval i smysl pro humor, když stačil ještě upozornit císaře: „Dej mě obrátit, z jedné strany jsem již opečen dost.“ Proto mezi atributy světce patří mj. jáhenská dalmatika a rošt. Svatý Vavřinec je patronem jáhnů, chudých, hasičů nebo kuchařů. V celé České republice se prý nachází 162 kostelů, které jsou zasvěceny sv. Vavřinci. Pro mě osobně ten nejdůležitější stojí blízko Domažlic, na Veselé hoře, kam každoročně putují stovky nebo i tisíce poutníků. Největší pouť se zde konala v roce 1939, kdy na Vavřineček přijelo až 100 000 věřících. V posledních letech si tento kostel oblíbili také snoubenci, kteří právě zde chtějí přijmout svátost manželství. Je to pro mě velice dojemné, když jim mohu požehnat a modlit se za ně, aby po vzoru sv. Vavřince viděli v sobě navzájem největší poklad, jaký jim byl Bohem svěřen, a ve chvílích, kdy doslova hoří, neztráceli smysl pro humor.

O autorovi| P. MIROSLAW GIERGA, farář v Domažlicích, duchovní správce poutního místa sv. Vavřince