Za příběhem porciunkulového zázraku musíme putovat až do středoitalského města Assisi, konkrétně do jeho novodobé části nazvané Santa Maria degli Angeli. Zde stojí bazilika zasvěcená právě Panně Marii Andělské, která ve svém středu ukrývá drobnou kapli nazývanou Porciunkula. Název snad původně značil kousek půdy, který byl pro kapli vymezen jakýmsi mnichům (z latinského portiuncula neboli údělíček, podílek, malý pozemek – pozn. red.). Kaple se původně nacházela v pustině nedaleko Assisi, ale v dobách sv. Františka se o ni již nikdo nestaral. A právě proto si ji tento světec oblíbil a postupně opravil. Místo je spojeno se samým počátkem františkánského řádu, později i s rozrůstající se komunitou a je rovněž místem smrti tohoto světce.

Je však také ústředním bodem jednoho z Františkových zjevení, označovaného jako porciunkulový zázrak, díky němuž pro návštěvníky kaple František získal přímo od Krista plnomocné odpustky. Legenda vypráví, že jedné noci, kdy se světec v kapli modlil, ho začal pokoušet ďábel. František tedy vyšel ven, odložil své šaty a vrhl se do trní, aby pokušení zahnal. Z trnů potřísněných světcovou krví pak vykvetlo dvanáct bílých a dvanáct červených růží. Poté se mu zjevili andělé a vybídli jej, aby se vrátil do kaple, kde se mu zjevil Kristus s Pannou Marií po boku. Kristus Františka vybídl, aby si řekl, co žádá za svůj život plný odříkání a modliteb. Světec jej požádal o odpuštění hříchů všem, kteří v určitý den v roce kapli navštíví. A Kristus na přímluvu Panny Marie tuto výsadu Františkově kapli skutečně udělil. Františka však vybídl, aby vyhledal papeže, který ji měl potvrdit. A podle legendy tak papež Honorius III. v nedaleké Perugii roku 1216 skutečně učinil.

Zde však tato méně známá františkánská legenda nekončí. Svatý František chtěl, aby porciunkulový odpustek veřejně vyhlásili místní biskupové, kterým se ale tento záměr příliš nezamlouval. V rámci dobových zvyklostí pokání se jednalo o značné novum. Proto se smluvili, že odpustky vyhlásí pouze na následujících deset let. Každý z nich, který před shromážděný lid předstoupil, ale nakonec navzdory své vůli vyhlásil odpustky bez omezení.

Zajímavostí tohoto legendického zázraku je fakt, že jej nenacházíme v žádném z nejstarších Františkových životopisů. Najdeme ho v literárních pramenech až z přelomu 13. a 14. století. Jedná se především o obranné texty samotného zázraku a odpustků. K nim totiž neexistovalo ani oficiální papežské potvrzení, natož jiný písemný dokument, a tak se staly důvodem mnoha sporů uvnitř řádu, církve i později s jinověrci.

Slaví nejen františkáni

Velmi detailně je však příběh vyobrazen přímo v kapli Porciunkula na oltářní desce od malíře Ilaria da Viterba z roku 1393. Zde nacházíme jak Františkovo pokušení, tak jeho příchod do kaple po bohaté látce, kterou zde připravili andělé. Nechybí ani vzdorující biskupové, kterým však jejich odpor nebyl co platný. To, že můžeme tuto italskou desku obdivovat v celé její kráse, je však výdobytkem 20. století. Kvůli posvátnosti celého námětu byl obraz zakryt stříbrným plátem. Pro běžného diváka zůstaly viditelné pouze tváře Panny Marie a anděla z výjevu Zvěstování, které se nachází na oltářní desce nad celou legendickou scénou.

Jak zůstal obraz utajen v Itálii, tak je často příběh skryt i současníkům. Ačkoli maleb s tímto tématem se zachovalo nemálo, znalosti legendy vyčpěly a malby často zůstávají nepochopeny, i když se svátek stále slaví. Výjev události od benátského mistra Paola Piazzy najdeme například na hlavním oltáři kapucínského kostela Panny Marie Andělské na Hradčanech. Dva obrazy lze najít také v lodi klášterního kostela františkánů u Panny Marie Sněžné v Praze. Zde byla v minulosti úcta natolik velká, že před kostelem vznikla po vzoru Itálie samostatná porciunkulová kaple, v 19. století však byla zbořena.

Svátek je navázán jak na řád františkánů, tak i na jejich novodobější odnož – kapucíny. Za slavením porciunkulové poutě se tak můžeme 2. srpna vydat do živých františkánských center i do kostelů, které původně tomuto řádu náležely. Porciunkulovou pouť tak můžete letos navštívit mimo jiné v Sušici, Hájku u Prahy, v klášterním kostele sester alžbětinek v Jablunkově, Suchdole u Prostějova, Uherském Hradišti či ve Voticích.

O autorovi| MARIE VYMAZALOVÁ, historička umění a proděkanka KTF UK