„Ze slov a postojů mnoha lidí je stále více patrné, že existuje úzký vztah mezi výběrem slavení podle předkoncilních liturgických knih a odmítáním církve a jejích institucí ve jménu toho, co oni považují za ‚pravou církev‘. Je to chování, které je v rozporu se společenstvím a živí snahu o rozdělení. Právě proto, abych bránil jednotu Kristova těla, jsem nucen odvolat povolení, která udělili moji předchůdci,“ vysvětluje Svatý otec v průvodním dopise k novému motu proprio z minulého týdne.

To po dlouhodobé konzultaci papeže s biskupy celého světa mění pravidla pro používání římského misálu z roku 1962 – tedy ještě před liturgickou reformou po Druhém vatikánském koncilu (1962–1965). Ta usilovala o to, aby se od slavení mše svaté v latině a zády k lidu všeobecně ustoupilo. Slavit ji v tradičním ritu znovu umožnil papež Jan Pavel II. roku 1984 a jeho nástupce Benedikt XVI. jej následně před 14 lety povolil jako „mimořádný“. Jeho vstřícný krok byl podle Svatého otce motivován především „snahou překonat schizma vyvolané hnutím vedeným biskupem Lefebvrem a obnovit jednotu církve“. Ostatně podle motu proprio Benedikta XVI. Summorum Pontificum (2007) se „obě formy užívání římského ritu mohou vzájemně obohacovat“.

Zpochybňování koncilu

Průzkum, který nedávno mezi biskupy celého světa provedla vatikánská Kongregace pro nauku víry, však podle Františka odhalil „situaci, která jej trápí a znepokojuje“ – zvláště když se uvedené ústupky nabízené s velkorysostí využívají „ke zvětšování vzdáleností, zostřování rozdílů a vytváření protikladů, které zraňují církev, brání jí v cestě, a vystavují ji tak riziku rozdělení“. Papež je podle svých slov zvláště zarmoucen „instrumentálním používáním staršího misálu, které se stále více vyznačuje rostoucím odmítáním nejen liturgické reformy, ale i koncilu s nepodloženým a neudržitelným tvrzením, že zradil tradici“. Pochybovat o koncilu podle Svatého otce znamená v důsledku „pochybovat o samotných úmyslech koncilních otců a nakonec o samotném Duchu Svatém, který vede církev“.

Papež připomíná též původní záměr liturgické reformy – „aby se věřící neúčastnili tajemství víry jako cizinci nebo mlčící diváci, ale aby se s plným porozuměním obřadům a modlitbám vědomě, zbožně a aktivně podíleli na posvátném dění“. A závěrem Svatý otec žádá, aby se „každá liturgie slavila bez výstředností, které snadno přerostou ve zneužívání“, a aby v tomto duchu byli vychováváni seminaristé a noví kněží.

Odteď se odpovědnost za slavení podle předkoncilního ritu vrací diecézním biskupům. Ti musí zajistit, aby skupiny, které již mši svatou podle starého misálu slaví, „nevylučovaly platnost a legitimitu liturgické reformy, nařízení Druhého vatikánského koncilu a učení papežů“. Tradiční ritus se již nebude smět konat ve farních kostelech – příslušný kostel a dny slavení určí biskup. Liturgická čtení se odehrají v místních jazycích, a to za použití překladů schválených biskupskými konferencemi. Celebrantem bude výhradně kněz pověřený biskupem. Biskup také ověří, zda je slavení podle starého misálu „užitečné pro duchovní růst“ a „nebude povolovat zakládání nových skupin“. Kněží vysvěcení po zveřejnění motu proprio, kteří chtějí používat předkoncilní misál, musí podat formální žádost svým diecézním biskupům.