Autoři Markéta Křížová a Ondřej Crhák se soustředili na ozbrojená střetnutí a válečnickou kulturu různých historických údobí a v různých částech světa. Euroatlantický okruh záměrně vynechali, přesto se zde evropská stopa prosazuje – ať už jsou Evropané jednou z bojujících stran, nebo rozpoznají vlastní představy a pohnutky na příkladu obecně platných souvislostí a principů, které se projevují – i když poněkud odlišně – v každé kultuře.

Co válka znamenala pro samotné účastníky a co pro ty, koho zasahovala nepřímo? – zní základní otázka, kterou si autoři položili. Odpovědi přicházejí skrze různorodé exponáty ze sbírek Náprstkova muzea, včetně nejstarších fondů, které shromáždil v 19. století Vojta Náprstek osobně. Zbraně a výzbroj, válečnické masky a rituální nástroje, dýmky míru a prapory, ale i vyobrazení bitevních scén, triumfu a válečnických božstev – to jsou předměty, jejichž pomocí návštěvník poznává, jak člověk po staletí válku chápal, rozpoutával a ospravedlňoval.

Sošky, obrazy a další ztvárnění promlouvají i o náboženském výkladu války. Boj a násilí má prostor ve starobylých mýtech stejně jako ve svatých knihách abrahamovských náboženství. „Například Starý zákon je plný válek a soubojů a rozvrhuje protivníky na dobré a zlé – s tím, že ti dobří jsme ‚my‘, zlí ‚ti druzí‘ a Bůh stojí na naší straně,“ vysvětlila pro KT Markéta Křížová. „Stejné je to i v dalších kulturách. Pak ale vidíme třeba na příkladu koloniálních válek, že ‚Boha na své straně‘ si nárokují oba tábory,“ dodala historička. Porážku španělských conquistadorů Aztéky tak například názorně ztvárňuje aranžmá cínových vojáčků z 1. poloviny 20. století. Výjev z let dobývání Mexika (1519–1521) sestává z pyramidy připomínající tenochtitlánský Templo Mayor a z mužů v obřadních aztéckých oděvech, jak obětují zajaté španělské vojáky. V roce 1521 přitom Hernán Cortés nakonec Aztéckou říši vyvrátil, jak víme mj. z líčení františkánského misionáře P. Bernardina de Sahagúna (†1590), a před Templo Mayor vyrostla metropolitní katedrála.

Propojování vojenské a náboženské moci je dalším tématem, kterého si výstava všímá. „Umístili jsme blízko sebe například oltářík japonského vojevůdce Kijomasy, který byl po smrti zbožštěn, vyobrazení indického boha války i kresbu z etiopské Bible, která ukazuje archanděla Michaela jako přemožitele Zlého,“ uvedla Markéta Křížová s připomínkou např. žehnání vojenských praporů známého i ze současnosti. Pestré válečné rituály, které výstava připomíná, zase poukazují k potřebě překonat strach ze střetnutí i vnitřně ospravedlnit zabití druhého. „Například překrásná indiánská čelenka ze Severní Ameriky, kterou přivezl Vojta Náprstek, ale ukazuje, že nepřítele nebylo nutné vždy zabít – některá pera totiž znamenají pouze jeho ponížení, které bojovníkovi stačilo k vítězství,“ doplnila historička.

Díky zápiskům misionářů ve Střední a Jižní Americe či Oceánii anebo svědectvím pozdějších cestovatelů dnes rozumíme také bojovým technikám mimoevropských národů i tomu, jak vypadala výroba vystavených zbraní a výstroje, kdo z války finančně těžil anebo jak ovlivňovala ty, kdo se jí přímo neúčastnili – hlavně ženy a děti. A digitální graf v závěru výstavy pak ukazuje, jak aktuální realitou dodnes válka je v mnoha zemích stále prostupnějšího světa. O to naléhavěji pak vyzní prostý vzkaz vyskládaný z lusků na praporu pocházejícím z Toga – „La Paix“ (Mír).

Tváře války. Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur v Praze, 11. 5. 2021 – 31. 10. 2022