Otevření svatoprokopského areálu se odsouvalo kvůli chladnému počasí i onemocnění pokrývačů covidem, zdržení přinesl též špatný stav sanktusníku (štíhlé věžičky nad vchodem kostela). Přesto se povedlo dokončit fasády kostela a věže a téměř celou střechu a venkovní prostranství pro bohoslužby. Hotové jsou i opravy torza gotického trojlodí.

Benediktinský mnich a pozdější zakladatel kláštera Prokop († 1053) přišel na Sázavu kolem roku 1007. „Poustevničil v jeskyni, která je špatně dostupná, támhle pod kostelem,“ ukazuje zdejší duchovní správce P. Radim Cigánek. Na Sázavě působí šest let a až nyní se přestěhoval z paneláku na opravenou faru. Vedle ní vzniklo i komunitní centrum, kde kněz plánuje kratší duchovní obnovy. „Trend klasických poutních zájezdů upadá, přijíždějí spíše menší skupiny na pomezí turistiky a poutnictví – vždyť Sázava má i nádhernou přírodu,“ připojuje.

Památka dosud nabízela dvě prohlídkové trasy. Farář ji nyní doplní zbrusu novou s názvem „Český světec sv. Prokop“. Povede skrz dosud nepřístupné prostory – tzv. severní emporu, kde bude historická expozice, a zimní kapli, kde se budou moci konat mše v chladnějších obdobích. Národní památkový ústav (NPÚ), který spravuje část areálu patřící státu, chystá také novou trasu vedoucí přes opatskou kapli, půdy a vyhlídkovou věž. „Cílem je, abychom si s NPÚ návštěvníky nekradli, ale naopak si je doporučovali,“ vysvětluje P. Cigánek s pohledem upřeným z okna na sklárnu Kavalier, ve které pracuje i několik z pár desítek jeho zdejších farníků.

Ve vstupu do kostela zaujme příchozí nová designová mříž s nápisy z liturgických textů 11. století, známých jako Pražské hlaholské zlomky. Vypráví o symbolice vody při křtu a je dílem studia Acht architekta Václava Hlaváčka. Kostel získal i nové varhany z dílny Rudolfa Valenty, dále podlahu na kůru a oprav doznal 15metrový oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie nebo barokní andělé vážící 150 kilogramů. A ke staroslověnštině se vrací také lustr v kryptě, dílo sklářů z Nového Boru, které na okolní stěny vrhá stíny slov v hlaholici, jež znamenají: Otec – Syn – Duch Svatý. Po obnově krypta kombinuje gotické žebrování s barokními i novodobými prvky 20. století, na kterých pracoval architekt Jan Sokol, žák slavného Le Corbusiera a otec nedávno zesnulého filozofa. Prostor pod úrovní kostela má novou podlahu. Zde se roku 1588 našly ostatky sv. Prokopa, později se zjistilo, že patří mimo něj i dalším lidem.

Část kláštera znárodněného roku 1951 získala církev před pěti lety v restitucích. O tři roky později se začalo s opravami, které vycházejí na 120 milionů korun a jsou hrazeny převážně z evropských fondů. Spoluúčast farnosti je sedm milionů korun, na opravu přispělo i pražské arcibiskupství. 

Více chystáme do KT 27/28