Ad Covid nás vede k pokoře KT 22/202:

Dovoluji si reagovat na část jinak moc pěkného rozhovoru Aleše Palána s Robertem Hunešem, kde mne velmi zamrzela pasáž o dětském hospici. Sama za sebe, za náš hospic i za Fórum mobilních hospiců chci vyjádřit velkou radost z aktivity manželů Vlčkových.

Dlouhodobě vnímáme dětskou paliativní péči jako něco velmi potřebného a v systému českého zdravotnictví dosud chybějícího. Náš hospic má za sebou tři zkušenosti s péčí o dítě a jednu aktuálně před sebou. A ty nás přesvědčují o tom, že klasický lůžkový hospic pro dospělé nemůže plně saturovat potřeby rodin, které mají dítě s život limitující nemocí. Jediné zařízení, které si v České republice říká dětský hospic, není dosud zdravotnickým zařízením, a možná proto v něm skutečně nemocné děti nejsou.

Ve většině zemí západního světa jsou dětské hospice běžnou součástí zdravotně sociálního systému. Ano, nejsou určeny jen dětem bezprostředně umírajícím, ale rodinám dětí s život limitujícím nebo ohrožujícím onemocněním. Personál pečuje o nemocné dítě a rodiče mohou věnovat svou pozornost i zdravým dětem v rodině. Nebo rodina může být pohromadě, i když její nemocné dítě zrovna potřebuje hospitalizaci. Nalézají zde také odbornou péči a psychickou podporu rodiče a sourozenci dětí s těžkými vrozenými vadami. A část takto provázených dětí pak v hospici i zemře nebo to zvládnou doma s podporou mobilního týmu.

Problémy, kterým jsou vystaveny české rodiny právě proto, že zde tato zařízení chybí, stojí za mnohými rozpady rodin, psychickými potížemi a dalšími těžkostmi.

Chápu-li coby křesťan každý život jako vzácný a bolestně nesu potraty dětí s předpokládanou vrozenou vadou, musím mít radost ze zařízení, které pomůže rodinám i v této situaci. A já ji mám. A Katarině – mimochodem lékařce z mobilního hospice – a Ondřejovi Vlčkovým ze srdce děkuji za to, že bohatství, které jim bylo svěřeno, věnují právě vybudování dětského hospice, zdravotnického zařízení s profesionální paliativní pediatrickou péčí.

MONIKA MARKOVÁ, ředitelka Hospice sv. Štěpána v Litoměřicích a předsedkyně Fóra mobilních hospiců