HOMILIE

Občas se nám může stát, že je toho na nás moc. Práce, vztahy, starosti, nemoci, a dokonce někdy i naše víra nám berou energii a jsme doslova vyčerpaní. Nevíme, kde vzít další sílu, zdá se nám, že jsme uvázli na nějakém mrtvém bodě a že ta naše životní cesta je prostě příliš těžká. Projevuje se to bezradností a ptáme se: „Co mám ještě víc dělat? Vždyť já už nemůžu.“ A Bůh mlčí.

Ježíš nám nenakládá další jho a povinnosti, ale ukazuje nám, že Boží království funguje na docela jiném principu. Boží království roste ne z moci člověka, ale z moci Boží. Naše cesta do Božího království není v první řadě o tom, co děláme nebo neděláme my, ale o tom, co s námi dělá Bůh. To, že člověk roste a zraje, to že sbírá zkušenosti a dokonce i to, že věří, je Boží zásluha. Proč je to tak důležité?

Boží mlčení rozhodně není Boží pasivita. I když neslyšíme jeho hlas, neznamená to, že by v našem životě nebyl přítomný a nepůsobil v něm svou mocí. Už jen to, že jsme, je důkaz, že nás miluje a že máme v jeho srdci pevné místo. Ježíš nás vykoupil na kříži a posílá nám Svatého Ducha, který je stále s námi, ať už ho vnímáme, nebo ne. Každý náš nádech a výdech je projev Božího působení.

Samozřejmě, musíme spolupracovat. Podobně jako půda, která má přinést plody. Musí být trpělivá – některé plodiny rostou několik měsíců, některé několik let. Člověk roste do nebe několik desetiletí. Nelze to urychlit, nelze najít nějakou zkratku, a dokonce některé fáze růstu přeskočit, i když jsou nepříjemné. Trpělivost je první důležitá vlastnost, kterou potřebujeme. Jak rádi bychom byli dokonalí hned teď, nemuseli bojovat s vlastní slabostí. Ale i tyto boje jsou naše cesta do nebe.

Druhou důležitou vlastností je čistota. Kdybychom do půdy vylili kdejaký odpad a jedy, přijde celá úroda nazmar. Pěstitelsky je nám to jasné, ale co v duchovním životě? Kolik toxických a škodlivých obrazů denně vpustíme do půdy našeho srdce, kolik zla, pomluv, hněvu otravuje naši duši? Jistě, zčásti se tomu nemůžeme vyhnout, ale zčásti ano. Kolik úplně zbytečných a negativních informací vpustíme do našeho nitra a pak se ještě divíme, že nám ta naše duše neroste.

Třetí a stejně důležitou vlastností jsou živiny. Půda může být čistá a trpělivá, ale bez živin plodit nebude. Čím jsou naše duchovní živiny? Ano, skutky lásky k Bohu a k bližním, modlitba jako rozhovor s Bohem, svátosti, Boží slovo – to jsou naše živiny, bez kterých to také nepůjde.

Ale přes to všechno je dobré nezapomenout na to nejdůležitější – jsme v Božích rukou. I když nejsme dokonalí a Božímu království to tady na světě moc neulehčujeme, jsme Ti, kdo jsou odkázáni ne na moc svoji, ale moc Boha.

O autorovi| spirituál Církevního gymnázia v Plzni