V dnešním tématu nám nešlo o to představit kláštery, které lákají na ubytování, duchovní cvičení, komentované prohlídky či klášterní pivo – tuto možnost ostatně nabízí i kláštery na této dvoustraně, ale spíše se chceme podívat na příklady, kde pracují s historickým prostorem kláštera jinak. Jeho interiér je přestavěný v moderní muzeum, koná se tam hudební festival, workshopy, příměstský tábor, hraje se tam divadlo, úniková hra nebo tam pořádají stálé či dočasné výstavy.

Výlety za poznáním

Bohatou historii řeholních řádů zpracovává každý klášter originálně, ať už ho spravuje církev, státní instituce či soukromé osoby jako v případě bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou, který nyní vlastní šlechtická rodina Kinských. Vybrané kláštery ale mohou být inspirací, a to nejen pro budovy sakrálního charakteru.

V České republice jsou návštěvy hradů, zámků a muzeí již zavedenou tradicí. „Církevní památky a expozice jsou další skupinou, která se začala po roce 1989 logicky více prosazovat,“ říká historik a muzejník Michal Stehlík v rozhovoru níže. Podle něj se klášterní expozice snaží prezentovat hlavně charakter místa, jeho historii a proměny s důrazem na nějakou výjimečnost, jako je třeba Santiniho architektura nebo bohatá klášterní knihovna. Zeptali jsme se ho, zda se Češi naučili jezdit do klášterů i za historií daného řádu nebo co přináší církevní památky jedinečného. A zajímalo nás, do jakých klášterních muzeí v Česku i v zahraničí by pozval čtenáře on sám.

Prázdné, ale přitom živé

Představíme vám také novou únikovou hru v pražském klášteře bratří minoritů. Prošli jsme si ji úspěšně až do konce, a proto o ní můžeme nyní reportovat. P. Stanislav Jaromi, rektor tamní klášterní baziliky sv. Jakuba Staršího na Starém Městě, který na vzniku hry spolupracoval, otevřel návštěvníkům dvě třetiny kláštera. Ten aktuálně obývají pouze tři řeholníci. „Zredukoval jsem prostor, který využíváme a zůstalo nám jen to, co potřebujeme. Hledali jsme cestu, jak může místo sloužit dnešní společnosti. Zvláště, když pastorační činnost na Starém Městě je minimální,“ říká P. Jaromi.

První evropské kláštery jsou známy z 5. století a jejich počet rosl. Byly to větší komplexy, ekonomicky soběstačné, které sloužily jako kulturní a hospodářská centra pro své okolí. Dnes je situace jiná. A některé řeholní řády se v Česku zabývají otázkou, jak obnovit život v klášterech, kde není dostatek povolání k zasvěcenému životu.

Aktuální trend otevírání církevních budov veřejnosti souvisí také s tím, že ne každému řádu se po roce 1989 podařilo obnovit na daném místě komunitu a rozlehlé klášterní prostory nemají jak využít. Čtyři inspirativní tipy, jak to dělat zajímavě a s úctou k danému objektu a jeho historii, přinášíme na straně 5, a to v případě Broumova, Kladrub, Plasů a Žďáru nad Sázavou. V Želivě sice řeholní komunita působí, ale i zde otevírají svůj klášter pro různé akce, jako je třeba Želivské kulturní léto.