Každý z nás večer uléhá s důvěrou v ranní rozbřesk. Ta nás nese, i když někdy nemůžeme usnout a víme, že kolem nás je temnota. Ta má také svůj duchovní význam. Na této dvoustraně se proto ti, kteří se významu noci věnují více než ostatní, dělí o rady k dobrému spánku.

Lékař Martin Trefný ze Spánkové laboratoře vysvětluje, že k dobrému usnutí se můžeme modlit slova Otčenáše dvěma způsoby. Prosit nebo naše starosti Bohu odevzdat. Jak se pak tuto modlitbu modlí trapisté z Nového Dvora, kteří vstávají ve tři hodiny ráno? S vědomím, že podle slov žalmisty na nás v noci číhají i hadi, štíři a draci, na to odpovídá jejich opat Dom Samuel Lauras a říká: „Procházíme těmito nocemi s Pánem, abychom s ním také došli ke světlu.“ A jak podotýká teolog Radek Tichý, k Pánu bychom měli přijít včas. Ve svém textu pak vysvětluje, proč se v modlitbě breviáře v předvečer neděl a slavností klade důraz – podle židovského dávného vzoru – už na první nešpory, které chválí následující den. Této židovské tradici se také věnuje religionista Pavel Hošek.

K tématu dobrého usnutí má praktickou radu také sv. Terezie Benedikta od Kříže: „Můj život začíná každé ráno nanovo a končí každý večer. Dál mé plány a záměry nesahají. To znamená, že ke každodenní činnosti pochopitelně mohou patřit různé plány – např. škola by se bez rozvrhu obejít nemohla –, ale nikdy to nesmí být ‚starost‘ o zítřejší den. Zvláštních prostředků, abych si prodloužila čas na práci, nepoužívám,“ svěřuje se a pokračuje: „Pracuji tolik, kolik mi síly stačí, a síly rostou samozřejmě úměrně s tím, co se musí udělat. Když nic nehoří, končím mnohem dřív. Nebe se určitě vyzná v ekonomii. Co tedy nestačíte udělat do devíti večer, není už zřejmě nezbytné. Že to v praxi nejde hladce podle rozumových zákonů, spočívá v tom, že nejsme čistí duchové. Nemá smysl se proti tomu bouřit a rozčilovat se tím.“

Hned po této radě ke spočinutí v Boží péči z její knihy Myšlenky a meditace (Trinitas 2000) následuje připomenutí noci jako symbolu temné noci duše, možnosti našeho duchovního růstu. V podobné odvaze, ke které vyzývá i opat Dom Samuel, můžeme podle ní čelit tmě, která má na naší cestě ke Kristu také své místo. Světice říká: „I ve tmě Bůh je, i když skrytý a mlčí.“ Do rozbřesku se pak podle ní budíme „v prostotě dítěte a pokoře celníka“.